Francouzští politici měli na podání svých kandidátních listin pro předčasné volby do Národního shromáždění jen týden. Vítězství krajně pravicové strany rasám byl mu nacionální národní sdružení vedlo prezidenta Emmanuela Macrona k rozhodnutí rozpustit dolní komoru, což odstartovalo doslova boj o moc opatrně. Nejabsurdnější k loňské číslo se v tomto směru postaral předseda konzervativní strany republikáni Erik si o ty. Ten nejprve bez dohody se svými členy oznámil koalici s krajně pravicovým národním sdružením Marine Le Penové a Jordan a BAR Deli, čímž naprosto překročil Rubikon ve straně, jež je považovaná za nositelku gaullistických tradic. Údajně tak učinil v reakci na nově ustavenou levicovou koalici, jejíž součástí je i strana nepoddajná Francie, která si zejména kvůli rétorice v průběhu konfliktu v Gaze vysloužilo nálepku extrémní levice a nařčení z antisemitismu. Poté, co si od jeho zbytek vedení v čele s generální sekretářkou vyloučilo ze strany, zabarikádoval se ve své kanceláři a odmítl rozhodnutí o vyloučení přijmout. Pro svou obhajobu si pak vybral právníka, který figuruje na kandidátce lepenistů do nadcházejících voleb. Třešinkou na dortu bylo, když se občané v pondělí dozvěděli, že ve více než 60 okrscích budou republikáni nakonec kandidovat pod společnou hlavičkou s lidovci. Definitivně se také rozplynul sen Macronova křídla o široké koalici napříč pravolevým štěpením od republikánů až po socialisty, která vyloučí jak Národní sdružení, tak nepoddajnou Francii. Nejprve přišlo rázné odmítnutí právě od republikánů, pak rychlá reakce levicových stran. Ještě krátce po vyhlášení výsledků voleb a Macronovi velké noviny se mnozí komentátoři domnívali, že nelze očekávat zrod širší levicové koalice. Tak jako v předešlých parlamentních volbách před dvěma lety. Už nikdy víc s nepoddajnou Francií, znělo od socialistů zejména po útoku Hamasu. Záhy ale vyhlásili socialisté nepůjde na Francie, zelení, komunisté a několik dalších menších stran širokou levicovou frontu, která jediná podle nich může krajní pravici ve Francii zastavit. Po páteční tiskové konferenci nová levicová unie představila svůj program, podle něhož chce nepřekvapivě zrušit důchodovou reformu a zvýšit minimální mzdu. Koalice zároveň odsoudila teroristický masakr ze strany Hamasu ze sedmého října loňského roku. O trhlinu v levicové jednotě se nakonec nepostaral nikdo jiný než Jean-Luc Mélenchon, patron nepoddajné Francie, který zrušil nominaci pěti kandidátů kritických vůči linii strany. Mnozí socialistům spojenectví s nepoddajnou Francii vyčítají. Podle premiéra Gabriela a Tala krajně pravicový a krajně levicový blok. Žijí z rozdělení. Socialisté si ale dobře spočítali, že další spojenectví s centristy by jim nic dobrého nepřineslo. To potvrzuje také průzkum agentury od Doks a podle něhož přes 60 % voličů levicových stran tuto koalici podporují oproti té z Macron i 100, kterou by podpořilo jen 40 % levicového elektorátu. Navíc Macron už se sedm let snaží hrát hru zlaté střední cesty a zachránce demokracie. Ve skutečnosti je historický úspěch lidovců do velké míry důsledkem právě jeho politiky. Podle bleskových předvolebních průzkumů by Národní sdružení mohlo zopakovat svůj výsledek z evropských voleb a získat přes 30 % hlasů pouze 28 let. I předseda Jordan BAR Della dokáže prostřednictvím TikToku získat čím dál přesvědčivěji podporu od mladých voličů. Do Národního shromáždění sice Francouzi oproti eurovolbám volí dvoukolovým většinovým systémem, který by měl extrémy vylučovat. Princip zvaný sanitární kordon či republikánská fronta, kdy jdu občané v druhém kole volit proti krajní pravici, se ale rozplynul už během předešlých parlamentních voleb. Hrozí tak, že Le Pen ovci skutečně dolní komoru dovedou.