Nizozemský list De Volkskrant trefil do černého. Napsal, že Spojené státy byly sice hrdé na svoji demokracii, na její vyvažující mechanismy bránící zneužití moci, nicméně spoustě jejich voličů je to fuk. Spíš věří Trumpovým slibům o blahobytu, o kulturní válce s migrací a vůbec všemu, co je drží ve střehu. S vyprazdňováním, či dokonce s oslabováním demokracie z nich. Mnozí proto nemají problém. Toto trpké přiznání listu je rozhodně lepší, než aby se utěšoval ušlechtile mlčící většinou. Zkušenost, již lze vztáhnout na poměry naše i na poměry v řadě zemí Evropy, zcela přesvědčivě dokládá, jak se tragicky mýlí všichni ti na poslech sympatičtí liberálové mají za to, že lidským standardem je člověk svobodný a zcela za sebe i za své bližní zodpovědný. Přitom trestuhodně pomíjejí, že se daleko častěji setkáváme s jedinci, kteří příčiny vlastních selhání hledají ve svém okolí. Vlastní rozhárané poměry, lhostejno zda zaviněné nebo nezaviněné, jim totiž sebereflexi liberály nabízenou nedovolují. Považují za nepatřičnou, vnímají ji mnohdy jako povýšenou vrchnostenskou šikanu. Je milé konejšit se vědomím, že svobodný člověk má být zodpovědný za sebe sama. Nejde však o standard, jde o metu, již dostihnout není v silách většiny bližních, včetně té většiny mlčící. Trvat na ní jako na standardu je nahrávkou populistickým sirénám. Vzdor ji mine. Tajemnému politickému příživnictví se jeví jako vnímavější k frustracím, než jsou dobře míněná mravní kázání liberálů. Ta sice potřeby hmotné nezpochybňují, klanů přesto důraz na hodnoty nemateriální Babiš lépe. Nová, Orbán či Trump se v nabídce v zásadě neliší od nabídek od Gustáva Husáka, Wericha, Honeger a či Jánoš Kádár a všech neblahé paměti byly rovněž zdánlivě sociálně vlídné. Také nelpěli na hodnotách, které člověka přesahují. Ve výsledku přinesl i mravní zmaru a postupný materiální úpadek. Jako urychlovač jim posloužilo absurdní socialistického hospodaření. Dnes nás jako urychlovač k témuž cíli dovede neřešena klimatická krize, doprovodí oligarchizace společnosti a radikální rozevírání sociálních nůžek.

Američané mají poprvé nakročeno k hodnotově vyprázdněným poměrům, aby si nakonec natloukli. Podobně jsme si natloukli před několika desítkami let. Otázkou zůstává, proč právě my, nebo Maďaři nebo východní Němci znovu strkáme hlavu do toho zmaru. Proč si opět semena tlouci, když víme, jak to skončí? Zkušenost je patrně nepřenosná. Bídu, život asi každé nově příchozí pokolení musí okusit na vlastní kůži. Někteří z nich, jak varuje list De Volkskrant, si ji ale nepoučeni pokoušejí opakovaně nevinní. Pak z toho sebe a vlastní pošetilost. Jsou proto připraveni nechat se znovu klamat a oklamat. Hlavně že se občas nacpou.