Ač volby v sousedním Sasku a Durynsku dopadly tragicky, přednost voliči předsedali krajní levici a pravici, přece jen výsledky skýtají jistou naději, že nejde o soumrak demokracie. I když oslabily strany vládní koalice, přesto tu stále zůstává demokratická alternativa v podobě opozičních křesťanských demokratů. Trochu jiný příběh nabízejí zemské volby v Braniborsku. Z vládní koalice si postavení udrželi sociální demokraté, zato liberálové a Zelení byli vysláni do politického nebytí. Krajní pravice v podobě Alternativy pro Německo se sice umístila až na druhém místě, tahá přesto za delší konec. Mu sekunduje i krajní levice v podobě spolku Sáry Wagenknechtové. Spolu dosahují bezmála 50 % poslaneckých mandátů. Na rozdíl od křesťanských demokratů v Sasku a Durynsku lze v případě braniborských křesťanských demokratů si ji k 10 % sotva mluvit o demokratické alternativě a jsou jen vítězným sociálním demokratům s vypětím sil do počtu. Braniborsko se nachází v politickém rozštěpu. Buď po vládnou političtí extremisté lákající voliče příchylností k Rusku, odporu vůči pomoci Ukrajině a v neposlední řadě strašící uprchlickou hrozbou. Anebo koalice dvou demokratických stran, politicky silně protichůdných. Nic mezi tím nic mimo to. Přesto máloco nasvědčovalo, že to tak dopadne. Braniboři si opravdu nemohou stýskat. Jde po Bavorsku o druhou nejrychleji se rozvíjející zemi, skýtá nemalé možnosti osobního rozvoje. Jak vidno, stačit to nemusí. Braniborská situace velice silně připomíná českou politickou krajinu po nedávných krajských volbách. I ta nabízí dvě vzájemně se vylučující možnosti demokratickou a extremistickou a jinak nic zemského ministerského předsedu Dietmarem Woidtkem zrazovala hlavně skutečnost, že jeho nejvyšším stranickým šéfem je spolkový kancléř Olaf Scholz. Provařil se nejen váhavostí a opatrnictvím s pomocí Ukrajině. Snad aby si nepohněval hochy z Alternativy pro Německo a děvčata ze spolku. Zády Wagenknechtové, ale i přešlapováním v politice domácí, včetně otázky uprchlické. Nic nepomohlo, že si Vojtkem Šolcovu přítomnost v kampani zakázal. Stigma, jež sebou současný kancléř nese, svoji roli hraje i tak. Jestliže si braniborský ministerský předseda alespoň lámal hlavu, jak co nejvíce omezit vliv extremistů zleva i zprava, volby v Čechách ukázaly, že česká vláda nad něčím podobným nemudruje. Jakoby se rezignují na vlastní politickou nedostatečnost. Smířila s tím, že nahrává na smeč extremistům zprava i zleva. Nemluvě o tom, že mnozí z ní s nimi ve skrytu duše sympatizují. Česká politická scéna nenabízí žádnou demokratickou alternativu. Dojde-li k sešupu demokracie, vinu si může připsat jedině vláda. Na rozdíl od té Braniborské jí patrně chybí nejen potřebná politická dovednost, ale i vědomí odpovědnosti za osud zdejších lidí. Extremistům pak stačí čekat a točit mlýnek.