Před lety jistý zasloužilý disident a později významný člen vlády by v debatě tísněn dotěrně nesouhlasnými výroky oponenta, to nakonec nevydržel a obořil se na něho vy nemáte právo mít takový názor. Po demokratické diskusi byla veta. Příběh. Ten mi oživil spor, který je před krátkým časem v Evropském parlamentu vedla předsedkyně komise Ursula von der Leyenová s maďarským premiérem Viktorem Orbánem. Orbán z titulu předsednictví Maďarska v unii parlamentu předložil své představy o tom, jak a kde EU zlepšit a zreformovat, aby se stala o poznání více funkční. Vzápětí nevěřil vlastním očím a uším. Slovo si vzala von der Leyenová. Ve svém emotivním vystoupení vyjmenovala všechny Orbánovi přešlapy, počínaje jeho nedávným i svévolnými cestami do Moskvy a Pekingu přinese vnitřní politiku vedoucí k rozkladu maďarského právního státu, až po krajině nesolidární chování Maďarska k Ukrajině a k protiruským sankcím. Nepadlo pomalu jediné slovo, jímž by paní předsedkyně rozebrala některé předchozí Orbánovi návrhy, jak učinit unii o poznání více funkční. Přesto její slova vyvolala aplaus mnohých poslanců. Tleskali dokonce vestoje. Jisté pochybnosti v pozorovateli ale zůstávají. Nenahrálo pak paní von der Leyenová ve skutečnosti Orbánovi na smeč na smeč, který umí nejen v domácím prostředí tvořivě využít reakce části voličského publika spojené s pomalu nekritickou podporou populistům dost jasně vypovídají o tom, že jistý nemrav, skandály či náběh i korupci tomuto publiku u populistů nevadí. Pokoušet se o důraz na jejich pokles losu ve snaze je připravit o půdu pod nohama je spíš kontraproduktivní. Odebrání větru z plachet si vynucuje daleko namáhavější, tvořivější a promyšlenější argumentaci, než jim pouze číst levity, byť by byly sebe pravdivější, jako že v případě Orbána jistě byli. Vy, pane máte nos, nos velký, snaží se urazit jistý, hej Felixi, ran a do Berger a k síle dalších stranách hry Edmonda roztát a vyjmenuje z toho daleko nápaditější urážek, jak zesměšnit jeho velký nos. Pak už jen širák odhazuji v dál a ta síť? Předsedkyně Evropské komise my také tak přišla. Orbánovi neřekla víc, než mi sám věděl. Má velký nos. Doma pak na její reakci může svým stoupencům dokládat, jak prozíravá je jeho politika ty váhavější přesvědčovat. Poukazuje na spor v parlamentu, že Bruselu vlastně nejde o to, aby se unie posouvala kupředu, aby se stala více funkční, ale jen o to, aby šikanovala členské země. Mají přece nos nos velký. Sám se jistě prohlásí za mučedníka bruselské svévole. Je potížista, klade dotěrné dotazy, vyslovuje nesouhlas a vyčnívá z řady. Nemá tudíž právo na názor.