Svolavatel protiislámské demonstrace v Mannheimu Michal čtyř cen Berger, hlava protiislámského hnutí, pak Europa a příznivec Alternativy pro Německo z toho vyšel se štěstím, odnesl běsnění islamisty spolu s dalšími čtyřmi oběťmi útoku zraněními. Takové štěstí neměl zasahující policista. Dvacetipětiletý Afghánec, původně v roce 2014 uprchlých před Tálibánem, není sám. Tálibán ho smrtelně pobodal do hlavy a krku. Zbyly mu pouhé dva dny života. Afghánce policie sice zneškodnil a střelbou, nicméně rozpaky z jejího zásahu tím neumenšila. Není od věci si připomenout vraždou francouzského učitele paty ho. Dovolil si ukázat v hodině dějepisu žákům karikatury Mohameda a vraždu holandského režiséra Theo Van Gogh. A i ony, stejně jako ta mannheimská potvrzují, že stoupenci politického islámu, který s opravdovým islámem nemá nic společného, odpovídají na evropské pochyby o islámu, byť by byly sebe mírnější vraždou. Nejen v Německu, ale i ve Švédsku zesílily hlasy, že je zapotřebí islámské zločince a stoupence politického islámu, toho otevřeného útoku na právní stát, svobodu a bezpečnost deportovat z Evropy, pokud možno bez jakýchkoli prodlev, třeba i do zemí jejich původu bez ohledu na to, zda jde pro ně o země bezpečné anebo ne. Švédové sice zápolí spíš s mladými gangstery muslimského původu než s islamistickými by Gott i avšak neváhají a už jistou várku zpět do Afghánistánu a Sýrie vypravili. Rakušané mají s uprchlíky bohaté zkušenosti. Mohou si proto dovolit varovat před ukvapenost mi vyvolanými očekáváním, že rázná opatření povedou i krásné nápravě situace. Žádná taková po ruce nejsou. U Sama preventivní ochrana veřejnosti policisty v to nevyjímaje se mnohdy tragicky, jak se ukázalo v Mannheimu, míní. S účinkem nepominutelný se tak jeví hlas, který zazněl z muslimského světa z listu Carrara vycházejícího v Istanbulu. Jeho komentátor Ill, který byl vždycky, napsal, že sice z výroku Sonnbergera se může poctivému muslimovi doslova vařit krev. Nicméně vypořádat se s nimi musí cestami mírnými, a ne sahat po kuchyňském noži. A to se ale mezi muslimy neděje. Proto, jak píše, jedním z největších problémů muslimského světa je, že se nenaučil diplomaticky reagovat, protestovat, uplatňovat svá ústavní práva. Dává zároveň za pravdu mnoha hlasům znějícím v Evropě, že ty, kteří místo diskuse sahají po noži, by měly být vyháněni nejen z většinové společnosti, ale i z komunity muslimů. Je to ale jen hlas znějící na poušti. Evropská muslimská komunita a s ní její sympatizanti, jak jsem si všiml, jako již mnohokrát v podobných situacích zarputile mlčí.