Zemské volby v Bavorsku a Hesensku názorně předvedli, jak silnou politickou zbraní může být a také je otázka uprchlická. V těchto případech žil spíše v negativním slova smyslu sázející na xenofobii a nesnášenlivosti vůči jakékoli cizí národnosti, který vůči přistěhovalcům obou těchto zemích významně bodovala pravicově extremistická Alternativa pro Německo. Výsledky v ukazují přesvědčivě, že už dávno není výsadou postkomunistických východních Němců dávat přednost extremistické politice, ať už zleva nebo zprava, ale že tento fenomén úspěšně rozkvétá v bývalém západním Německu. Proti uprchlická rétorika extremistů totiž nepřekvapivě souzní se zhruba 60 % Němců, kteří si přejí ráznou změnu ve vládní běženecké politice. Vstříc touze Němců udělat cosi rázně s uprchlíky vyšly i konzervativní vítězové voleb v obou spolkových zemích CSU a CDU. Zejména pak bavorský premiér Markus Söder jsem dolů a šéf parlamentní frakce CSU Alexander Dobrindt, snažíce se tak, byť už je po 12., sebrat vítr z plachet relativně úspěšným extremistům nabídli jednoduchá a rychlá řešení. Markus Söder oprášil nepříliš šťastnou myšlenku svého předchůdce Horsta Seehofera zavést horní hranici počtu již množství přijatých utečenců nesmí překročit v rámci kalendářního roku. Návrh už v době Seehoferovi je, tedy v roce 2015, byl označen za protiústavní. Právo na azyl je právo individuální a sotva stát, jako je Německo, si může dovolit upřít toto právo běženci, který je shodou okolností ten rok, řekněme 2 1101. v jednom z domů, ale není mimo mísu. Nechce extremistům ponechat volné pole. Ví, že v ohrožení je sama demokracie. Alexander Dobrindt tvrdí, že přítel z mého, z Německa mezi uprchlíky tkví hlavně v jeho sociální velkorysosti. Podle něho pak stačí tuto nežádoucí konkurenční výhodu odstranit a srovnat krok se zeměmi, které v sociální pomoci uprchlíkům jsou více než skoupé. Do Bryndovi oponenti dokládají, že přitažlivost Německa v porovnání s mnohými evropskými zeměmi nespočívá v prvé řadě v tom, jak která sociální dávka je nebo není vysoká, ale v tom, že Německo patří mezi hospodářsky nejvyspělejší země, že je charakterizuje spolehlivý právní stát a vlídné zacházení na úřadech, že nabízí bezpečné a v zásadě vstřícné prostředí, prakticky bezplatné vzdělání a tvořivé pracovní uplatnění. Nevstřícnost vůči běžencům jako účinná páka přetrvá. Extremisté s její pomocí budou opakovaně i v dalších volbách dosahovat stále lepší výsledky. Dokud se stávající vláda nevzchopí, pochopí vší konečně, že tak napomáhá rozkladu demokracie. Příklad Polska je doslova učebnicový a odstrašující. Vládnoucí strana kvůli volebním výsledkům tu vede boj dokonce s tradičními ukrajinskými přáteli a jejich běženci. Sleduje tak pro účely volební naklonit si vrstvy demokracii ne příliš nakloněné.