Íránskou. Izraelská válka se odehrává jako seriál. Zatím nikdo neví, zda se po posledním dílu izraelském ostřelování íránských cílů odehraje nějaké pokračování, tím spíše, o čem bude. Poslední důležitou kapitolou byla operace desítek izraelských letounů, které v noci na neděli poničil i několik vojenských objektů, zřejmě takových, které sloužily k vývoji a výrobě raket. Byla to odpověď na íránské ostřelování Izraele z počátku měsíce. Boj Íránu proti Izraeli trvá desítky let, ale obvykle se odehrával jen prostřednictvím íránských spojenců. To, co je nové, je přímá povaha střetu a zdá se, že Íránu příliš nevyhovuje. Izraelci naopak zřejmě došli k závěru, že opotřebovací válka například kvůli střelbě Hizballáhu z Libanonu už pro ně nebyla dlouhodobě únosná. Ze všech možných variant nakonec Izraelci zvolili tu nejméně eskalaci ní zřejmě na přání Američanů, možná i na základě vlastní kalkulace. Útok na jaderná zařízení nebo ropný průmysl by Írán kvůli zachování tváře donutil k další odvetě anebo mohl mít obrovské dopady na ceny ropy ve světě. Byl tedy izraelský útok symbolický, anebo měl reálný dopad? V nějakém smyslu platí obojí. I podle nezávislých pozorovatelů byla bolestivě zasažen a íránská schopnost produkovat rakety a zejména tuhé palivo do nich. Pro jeho výrobu jsou potřeba stroje, jež si Íránci budou složitě obstarávat zahraničí. Z toho paradoxně mohou mít velkou radost Ukrajinci, protože Teherán dodává zbraně Rusku. Írán ale nepochybně nadále má kapacitu útočit na Izrael. Z jeho hlediska je důležitější něco jiného. Podařilo se mu podstatně oslabit protiletadlovou obranu Sýrie. Íránu tím ponechal Írán bez dostatečné ochrany pro mnoho následujících měsíců, ne-li let, a demonstrovala schopnost učinit tak znovu. To vše se odehrává v situaci, kdy se Izraelcům podařilo neutralizovat hrozbu ze strany Hizballáhu, což byla pro Írán po celá léta důležitá součást jeho plánu, jak držet Izrael v šachu. Izraelci nyní naznačují, že nemají zájem o další vyhrocení situace, ale také že nebudou váhat tuto možnost využít, pokud Írán nějakým způsobem bude Izrael ohrožovat. Pravděpodobně od Teheránu očekávají, že zkrotí Hizballáh v Libanonu, případně že zastaví palbu na Izrael ze strany svých dalších spojenců v Jemenu, Sýrii a Iráku a také že se zdrží útoků na izraelské a židovské cíle mimo Izrael. Íránci mohou mít nadále pocit, že jsou příliš obnaženi a že Izraelci budou chtít využít jedinečnou příležitost, aby ukončili íránský jaderný program, který vnímají jako existenční hrozbu. I proto se spekuluje o tom, že Írán se sice může v krátkodobém výhledu stáhnout a dát přednost přežití režimu, protože to je pro Chameneího priorita, které podřizuje vše ostatní. Z dlouhodobého hlediska může režim naopak cítit ještě větší motivaci získat jadernou zbraň a s ní absolutní imunitu takovou, jakou má Severní Korea. Je tu samozřejmě zcela hypotetická možnost, že se Chameneí rozhodne změnit zahraniční politiku zejména vůči Izraeli podobně, jak to v poslední dekádě udělali arabské státy a jak to on sám udělal ve vztahu k Saúdské Arábii. S tím ale za jeho života nikdo nepočítá. Vše, co Izraelci Íránci nyní dělají. Činí tak s pohledem upřeným na Ameriku, zejména tu po nadcházejících volbách, protože v přístupu Trumpa a Harrisové k Íránu a Izraeli bude pravděpodobně velký rozdíl. Příští kapitola íránskou izraelské války se tedy začne psát za týden.