Íránci v pátek vybírají novou hlavu státu. Trochu nenadále, protože život a tady i politická dráha dosavadního prezidenta Ebráhíma Raísího skončila předčasně během květnové nehody vrtulníku. Raísí byl vybrán pro úlohu, kterou místo něj sehraje nový prezident totiž převést Írán a jeho režim do nové éry. Írán se ocitl na přelomu důležitých epoch. Tamní prezident nemá zdaleka takovou moc jako nejvyšší duchovní vůdce Chameneí. I on ale ve svých 85 letech připravuje svou zemi na období, kdy ho někdo nahradí. Nový prezident bude mít v tomto procesu zásadní úlohu. S tímto záměrem byla také vybrána šestice povolených kandidátů, mezi kterými si mohou Íránci vybírat. Jde tedy vesměs o muže, které ajatolláh Chameneí považuje za dostatečně loajální sobě i systému, který vybudoval. Kandidáti jsou si v mnoha ohledech podobní jejím většinou kolem 60. Mají za sebou studium v Íránu, ale ne jinde. Sloužily v bezpečnostních silách, zejména revolučních gardách nebo policii, a v pěti případech ze šesti jde o otevřené konzervativce. Jen jeden z nich je duchovní. Budoucí prezident tedy nebude mít šanci stát se po smrti Chameneího nejvyšším vůdcem, jen ovlivnit jeho výběr. Nový prezident coby osoba zodpovědná za denní záležitosti bude čelit několika výzvám. Na spadnutí je válka mezi Izraelem a libanonským Hizballáhem, jehož otěže drží v ruce právě Teherán. Írán nemá zájem se nechat vtáhnout do této věci příliš otevřeně a čelit případně izraelské nebo americké odvetě včetně ekonomických dopadů. S tím souvisí všeobecná nejistota ohledně toho, kdo se stane příštím americkým prezidentem, případně jak se bude vyvíjet spor o íránský jaderný program a americké sankce. V transformaci je celý širší region. Některé arabské sunnitské státy stojí o bližší spolupráci s Izraelem, a to i proti Íránu. Írán naopak těsněji srůstá s Ruskem, Čínou a dalšími státy. A pak je tu rostoucí nespokojenost obyvatelstva. Nejde jen o ekonomickou situaci, ale i rostoucí neklid etnických menšin, které představují skoro polovinu obyvatel a velké části společnosti nespokojené s represivní politikou. Ve vzduchu je stále vzpomínka na mohutné protesty po nevyjasněné smrti. Maximum jiného v zatčené zanedbala nasazený šátek. Asi není náhoda, že mezi kandidáty je hned několik lidí spojovaných s represemi vůči opozici. K volbám dorazí nová generace. Asi 60 % voličů má méně než 30 let. Tito lidé neocení zásluhy šedesátníků z dob irácko-íránské války v 80. letech. Zajímá je budoucnost. A ta pod vládou islámské republiky nevypadá růžově. V této souvislosti se hodně mluví o kandidatuře Masúda Plzeň Jana, jediného ze šestice kandidátů, který není považován za konzervativce. Byl kdysi ministrem zdravotnictví ve vládě reformistického prezidenta chata mého a nedávno kritizoval nedostatek otevřenosti ve věci smrti a miléniové. Podle skeptiků je pes Jan jen návnadou, která má přilákat voliče a tím udělit eurovolbám větší symbolickou legitimitu. K těm minulým dorazilo velmi málo lidí. Jeho reformisticky znějící výroky, stejně jako fakt, že patří k etnické menšině. A za druhé by mohlo část lidí přesvědčit. Pokud ale nikdo ze šestice nezíská alespoň 50 % hlasů, což je pravděpodobné, bude se konat druhé kolo.