Názory a argumenty

Jan Fingerland: Jak se má a co asi dělá Jahjá Sinvár

Názory a argumenty

Jan Fingerland: Jak se má a co asi dělá Jahjá Sinvár
Jahjá Sinvár, šéf Hamásu v Gaze (foto z 2023)

Plus

Tím, kdo před jedenácti měsíci začal válku v Gaze, a kdo ji také může ukončit, je šéf Hamásu Jahjá Sinvár. Jenže ho už dávno nikdo neviděl. Ví se vůbec, zda žije, co dělá a jaký je jeho cíl?
Jan Fingerland

Přepis epizody

Přepis mluveného slova do textu je prováděn automatizovaným systémem a proto obsahuje mnoho nepřesností. Je určen pouze pro rychlou orientaci a vyhledávání. Nalezené výsledky vyhledávání jsou v přepisu zvýrazněny podbarvením.
  • Ne že by Izraelci nevěděli, že existuje násilí, ale sobotní události obyvatelé Tel Avivu zaskočili. V ulicích tohoto města se střetli davy lidí s tyčemi a kameny v rukou a téměř 200 z nich bylo zraněno, někteří vážně, včetně policistů, kteří byli na místě přítomni. Ti, kdo se takto utkali, byly Eritrejci žijící v Izraeli, které dělil názor na jejich vládu daleko ve východní Africe. Izraelská policie přitom mohla s podobným vývojem počítat, protože k podobným výstupům došlo v poslední době v několika dalších státech, například ve Švédsku, Německu nebo Kanadě. Jde o to, že v Eritreji panuje tuhá diktatura, před kterou statisíce lidí uprchly do jiných států. Jak se ukázalo, mnozí z těch, kdo žijí v zahraničí, v nějakém smyslu nadále pracují pro tamní režim včetně některých z těch zhruba 18000 Eritrejců, kteří se usadili v Izraeli a nyní pomáhali organizovat oslavy státního svátku. Protivládně smýšlející Eritrejci se domnívali, že jejich povinností znemožnit vládě, před kterou prchli, okázalé oslavy na půdě jiného státu. Izraeli mimo jiné zazlívají, že eritrejským úřadům veřejné oslavy povolil a včas varovali, že přijdou a slavnosti zabrání. Připraveni byli i jejich odpůrci s tyčemi. Zaskočena byla jen izraelská policie. Eritrejští běženci v Izraeli také zjišťují totéž, co jejich krajané v jiných částech světa, totiž že chapadlo režimu, před kterým prchli, na ně dosáhlo i 1000 km od domova. Jejich vládě se například daří vybírat od nich zvláštní daň, a to i vydírání. Třeba pomocí hrozeb příbuzným, kteří zůstali doma. A jak se ukázalo, eritrejská vláda má své lidi i mezi údajnými uprchlíky. Vnitro eritrejský konflikt v telavivských ulicích má i svůj izraelský rozměr. Do země v minulých dekádách uprchly desítky 1000 Afričanů, zejména eritrejských a súdánských obyvatel. Většinou překročili hranice ilegálně. Jde o křesťany i muslimy. Příliv se Izraelcům podařilo zastavit roku 2012, kdy dokončili pohraniční plot na hranici s Egyptem. Eritrejci v Tel Avivu neprotestovali jen proti své vládě, ale i podmínkám, které v Izraeli mají. Sice mají základní zdravotní pojištění a povolení pracovat, ale úřady vyřizují jejich žádost o status uprchlíka velmi pomalu a žijí ve velké právní nejistotě. Izraelské úřady se netají, že by byli nejraději, kdyby Afričané odešli zpátky. Přítomnost Afričanů je předmětem debaty v izraelské společnosti. Část tvrdí, že Izraelci mají vzhledem ke své historické zkušenosti povinnost uprchlíkům pomáhat, jiná část je chápe jako ekonomické migranty a zdroji nepříjemností. Týká se to zejména oblasti jižního Tel Avivu, kde se Afričané většinou ubytovali. Místní lidé si stěžují na zhoršení životních podmínek. Sobotní pouliční bitka se okamžitě stala i součástí izraelské politiky. Premiér Netanjahu, který se stylizuje do garanta bezpečnosti, prohlásil, že hodlá deportovat 1000 pachatelů násilných činů. Jde o ty, kdo bránili režim, a tady se podle Netanjahua nemohou označovat za uprchlíky před ním. Izraelští Eritrejci jako celek ale nepočítají s tím, že by se v nejbližší době mohli vrátit. A po sobotním otevřeném střetu s příznivci režimu je to ještě méně pravděpodobné.

Vybíráme z e-shopu Českého rozhlasu