Z Gazy se v posledních letech snažil dostat ledaskdo. Po desetiletém věznění se to podařilo o mladé ženě, která se narodila v severním Iráku v jezídské rodině. Byla jednou z 1000 jezídských žen a dívek, které unášel Islámský stát během svých nájezdů na tuto menšinu, sídlící převážně v Sindžáru v severním Iráku. Její příslušníky označil Islámský stát za kacíře. Může vraždil. Mladé ženy odvlekli do otroctví, často sexuálního. Těch, které byly prodány, často i několikrát, byly 1000. Irácké úřady po některých z nich později pátrali, ale více než dva a půl 1000 z nich považují za mrtvé nebo navždy ztracené. Jednou z nich byla i fázi asi duhová, nyní jednadvacetiletá žena, v době svého únosu jedenáctiletá dívka. Nyní je už u své rodiny v Iráku. Její příbuzní těžko čekali, že jí někdy ještě uvidí. O tom, že v Gaze žije, je získá otrokyně, se vlastně nevědělo nebo přinejmenším nemluvilo. Znamená to, že musela být do Gazy propašován na vzdálenost 1000 km přes hranice několika států. Musela to být složitá a drahá akce. Také není známo, zda byla jediná. Zatím se také příliš neví, kde dívka žila a za jakých podmínek. Řada je zídek, které se dostaly do otroctví a dočkali se svobody. Žije z vlastního rozhodnutí nebo na přání příbuzných zcela stranou pozornosti, zejména pokud žijí v Iráku a nikoli na západě. Není zřejmé, zda právě osvobozená žena žila v rodině někoho vlivného, například v rámci jednoho z tradičních klanů, které mají v Gaze velkou moc, i když se o ní museli dělit s Hamasem, anebo zda byla v rukou někoho, kdo byl přímo členem Hamasu. Hamas samotný organizace, která vzešla z egyptského Muslimského bratrstva a představuje mnohem méně vyhrocenou podobu islamistického extremismu, než byl a je Islámský stát. Ten v rámci svého údajného návratu ke kořenům obnovoval středověké zvyklosti včetně sexuálního otroctví žen pocházejících z řad poražených nepřátel v části Hamasu, pravděpodobně zejména pod vlivem příkladu Islámského státu a pod vedením Jahjá Sinvár a došlo k proměně smýšlení a příklonu k tomuto typu extremismu. Projevovalo se to nejen v silnějším radikalismu tohoto konkrétního proudu, ale i ve slovníku, který Hamas používal, a to i v souvislosti s násilím vůči ženám. Mimo jiné pro zajaté Izraelky Hamas používal termín Surabaja stejně jako Islámský stát pro své zajatkyně. Jde také o termín, který je znám ze starých dob. O životních podmínkách izraelských zajatkyň víme málo. O tom, jak žila i získá žena zajata a přivezená do Gazy? Dávno a za jiných okolností, se možná dozvíme. Prý je silně traumatizovaná. Zatím nejsou příliš známy ani okolnosti jeho vyproštění. Na záběrech nevypadala fyzicky zbědovaná. K jejímu osvobození přispělo i to, že její majitel byl před čtyřmi měsíci zabit pravděpodobně při nějaké izraelské akci. Ženě se podařilo utéci a dát o sobě vědět a na základě složité operace byla identifikována a z Gazy vyvedena. Samostatnou kapitolou je i způsob informování o jejím vysvobození. Akci koordinovali Američané, ale je zřejmé, že ji z Gazy vyvedli izraelští vojáci. Některá média sice izraelskou úlohu zmiňují, ale někdy až s rolí Spojených států společně s rolí Jordánska a dalších zemí. Jiná média, zejména blízkovýchodní Izrael, vůbec nezmiňují, jen konstatují, že se nějak záhadně ocitla v Jordánsku. Al-Džazíra Izrael na svých anglickojazyčné stránkách zmiňuje. Na arabskou jazyčných stránkách jsem nenašel ani zmínku o samotném případu, natož roli Izraele. ČTK podobně jako třeba britský The Guardian kupodivu pouze konstatuje, že jí osvobození bylo prý zkomplikováno izraelskou ofenzivu v Gaze. Zdá se tedy, že nebýt války v Gaze, fázi, aby byla už dávno svobodná. Nebo možná naopak.