Izraelský premiér Benjamin Netanjahu má v posledních dnech důvod cítit se lépe. Zaznamenal několik úspěchů válečných i politických a roste dokonce jeho podpora. Znamená to, že se mu takříkajíc podařilo by se děti si zlepšení svého postavení. To ale není úplně jisté. A vysvětluje komentátor ČRo Jan Fingerland.

Válka Izraele proti Hamasu trvá více než rok a izraelský premiér i zatím nemohl vydávat za jednoznačně vítěznou. Hamas je sice značně oslaben, ale bojuje dál a jeho vůdce Jahjá Sinvár je stále naživu a na svobodě a nepodařilo se osvobodit podstatnější část rukojmí. Netanjahu přesto odmítl odstoupit z vlády, řídí dál a čeká na vývoj a případné příležitosti změnit svou situaci, jak se to naučil v minulosti. Teď k tomu došlo přinejmenším zdánlivě. Podle některých průzkumů roste Netanjahuova podpora. Jednou z příčin je relativně úspěšný postup Libanonu a úspěšná likvidace předáků Hizballáhu. Možná zafungovala potřeba společnosti semknout se v okamžiku otevření nové fronty na severu. Navzdory tvrzení mnoha západních médií se Netanjahu do války v Libanonu nehnal. Byl naopak pod tlakem obyvatel bombardovaného severu Izraele i části opozice, které ho kritizovala za liknavost. V září se ale vláda odhodlala k činu a obliba premiéra narostla. Podle jednoho průzkumu by dokonce současná koalice ve volbách znovu získala nadpoloviční počet křesel. Jenže jiné průzkumy zase říkají opak Netanjahu by koalici už nesestavil. Tyto predikce závisejí na řadě okolností, zejména na tom, kolik by se dostalo do Knesetu arabských stran, a také na míře úspěchu tří malých extremistických stran, o které se Netanjahu opírá. Tyto strany většinou nevolili příznivci jejich ideologie, ale lidé vystrašení násilím v tzv. smíšených městech a očekávali zlepšení situace. Jenže právě v těchto dnech izraelské noviny uveřejnily statistiku, podle které v době funkčního období ministra vnitra i Tamara bank Věra značně vzrostl počet vražd a naopak klesla jejich objasněnost. Jeho strana tedy pravděpodobně přišla o voliče. Navíc podle jiných průzkumů ze začátku září předstihla Netanjahuův Likud strana Národní jednota Bennyho Gance. Na vzestupu jsou i opoziční Ješ atid a Izrael být týdnu. A podle ještě jiného průzkumu si skoro 70 % Izraelců přeje, aby Netanjahu už příště nekandidoval. Nejraději by v čele vlády viděli expremiéra Naftali Bennett. A ten je momentálně mimo politiku. Příští řádné parlamentní volby by se měly konat přesně za dva roky, ale je pravděpodobné, že k nim dojde mnohem dříve. Netanjahu si však může přičíst ke svým taktickým úspěchům jinou věc, a to rozšíření své koalice o další stranu, novou naději Gideona Saara. Tento ctižádostivý politik se stal pouhým ministrem bez portfeje. Prý tak činí s ohledem na zájmy státu. Mnozí si myslí, že se jen snaží zachránit svou politickou kariéru a především zdůrazňují, že tak prodlužuje Netanjahuovi jeho politický život. Jenže Sáru vstup do vlády mají opačný efekt. Rozšíření koalice o stranu o šesti poslancích znamená, že strany sdružené v extremistické volební koalici nábožensky sionismus ztrácejí vydírací potenciál vůči Netanjahuovi. Zatím měli možnost jeho vládu kdykoli shodit, a tu teď ztratili. Nad Netanjahuem nadále visí mimo jiné hrozba vyšetřování jeho selhání z doby před sedmým říjnem loňského roku. Jedna komise už je v činnosti a jde jen o občanskou komisi, jakkoli složenou z význačných osobností. Čeká se na zřízení státní vyšetřovací komise, jak ji definují izraelské zákony. Jde o silnou instituci v minulosti opakovaně použitou po nejrůznějších krizích. Předsedá jí čele Nejvyššího soudu a má mimo jiné pravomoc předvolat k výslechu kohokoli včetně premiéra. Premiér a jeho okolí už pracují na tom, aby postavení této komise oslabily a dosadili do ní své lidi. Zdá se, že vytrvalý Netanjahu nechce z koně sesednout, i když je jeho oř čím dál sešlejší a mlhavější.