V Rusku v poslední době politicky angažované osoby umírají dvojím způsobem. Buď padají z okna, což je zřejmě dílo tajných služeb, anebo zahynul při výbuchu. A to může být trochu jiný příběh. Ve dvou mediálně výrazných případech měly být pachatelkami ženy. Znamená to něco? Jde o nedávné úmrtí blogera vládla na tatarského, ale i loňský atentát na ruského ideologa Alexandra do kina, při němž zahynula jeho dcera. Z moskevského atentátu na dogy na ruské oficiální instituce obvinili Natalii Vovkovou, která prý dorazila z Ukrajiny. Petrohradskou smrt blogera tatarského zas měla spáchat ruská protiválečná aktivistka. Dary a teprve nad rychlostí, s níž ruské úřady vypátraly pachatelky. Když případy útoků na protivládní aktivisty zůstávají let a nedořešeny, lze povytáhnout obočí. Je určitě hodně věcí, které zatím nevíme. Zveřejněný záběr na údajnou spolupachatelku atentátu na tatarského a její ironický a odborný výraz ve tváři však mohl zájemci o ruské dějiny něco připomenou. Totiž snímky žen, které patřili k častým pachatelkám atentátu v dobách carského Ruska. Poslední dekády před rokem 1917 byly érou, v níž se Carové, generálové, soudci a vysocí úředníci zcela běžně stávali terčem ozbrojených útoků. Bylo tak tomu i v Evropě, ale Rusko bylo násilnými metodami boje proti vládě proslulé. Překvapivě běžně byly pachatelkami násilných činů proti vládě ženy. Zrodil se dokonce romantický kult revolucionářek, které byly připraveny obětovat boj za svobodu a spravedlnost vše od rodinného života až po svou fyzickou existenci. Většinou se jednalo o mladé ženy do 30 let. Nejslavnější Rusku atentátnic i Jevany Kaplanová, která proslulost získala až neúspěšným pokusem zabít Vladimira Iljiče Lenina v roce 1918. V té době jí bylo 28. Jenže Esterka Kaplanová nebyla začátečnice. Už ve svých 15 roku 1905 se pokusila zavraždit kyjevského gubernátora Suchomelova. Slavný byl případ Věry za klíčové a Marie kolem. Kino, ve které se již roku 1878 pokusili zabít dva významné představitele státu. O tři roky později se na úspěšném atentátu na cara Alexandra druhého podílela Sofia Petrovská. Jak Anastasia Bicek roku 905 zabila ministra války Viktora Sacharova. Tak to byl výčet mohl pokračovat. Rusko se v období před pádem carismu pomalu nořilo do násilí a dokonce přesvědčení části inteligence, že teror je nejen nutným zlem, ale i něčím, co Rusko očistí. V určitém ohledu bylo násilí skutečně nevyhnutelné. Už Masaryk coby analytik ruského života si povšiml, že ruský politický systém neumožňoval normální cesty ke změně, a část politického života tak vytlačil do oblasti literatury. Jiným náhradním řešením byl právě teror. Ještě více to platilo pro ženy, které se chtěly politicky angažovat, a to včetně těch, které patřily k radikálním odpůrkyním carského režimu. Téměř žádné se nepodařilo dostat se do vedení nějaké organizace nebo se etablovat jako teoreticky revoluce. Možná i proto se tolik z nich rozhodlo zapojit do organizace nebo provedení atentátů. Dnešní Rusko je samozřejmě jiné než to před 120 lety a ani neznáme skutečný příběh smrti dubnové a tatarského, spíše sluhu moci než skutečných aktérů. Množící se atentáty a snad účast ženských pachatelek vyvolávají ovšem silný pocit, že Rusko došlo na konec jedné éry a něco velkého se blíží.