Pokud bychom hleděli na události posledních dní z vojenského úhlu, pak platí, že Hamas dokázal to, co dříve uměli. Izraelci a Izraelci spíše napodobují zlenivělou palestinskou autonomii. Hodně se mluví o příčinách izraelské neschopnosti reagovat. Novinkou je to, že v minulosti střety obvykle nabíraly na síle, než dosáhly největší intenzity. Tentokrát Hamas udeřil překvapivě a naráz a navíc měl připraveny další vlny útoků. Izraelci nyní mluví o tom, že shromáždili těla 15 se teroristů. Počet bojovníků Hamasu, kteří pronikli do Izraele, musel být tedy ještě mnohem vyšší. To mimo jiné svědčí o masivnosti útoku, který umožnili právě nové techniky, které Hamas použil. Útočníci například zřejmě zaměstnali vojenské posádky a ty pak neměli možnost jít na pomoc civilistům. Ve vesnicích Hamasu se zatím neznámým způsobem podařilo oslepit izraelské elektronické i tradiční způsoby sledování prostoru u bezpečnostní bariéry. V některých případech, jako bylo použití dronů proti kulometným hnízdům a tanku. Marková se ukazuje, že naše levné a jednoduché metody boje se sofistikovanými zařízeními je to opakování zkušenosti z války Ruska proti Ukrajině, že někdy překvapivě snadné oklamat nebo zničit moderní a drahou techniku. To nedávné doby se Hamas pokoušel o přechod hranice sporadicky a v jednoduchých formacích. Největší hrozbou z hlediska Izraelců byly masové pochody k bariéře organizované od roku 2018. Izraelská armáda byla kritizována za střelbu na tyto lidi. Izraelci argumentovali, že by masy o desítkách 1000 lidí snadno přečíslili jejich jednotky. To se teď podařilo jiným způsobem. Jinou metodou byla střelba raket. Jejich počet a sofistikované 100 dlouhodobě roste. Tentokrát byly mnohé z nich namířeny i na Jeruzalém obývaný i arabským obyvatelstvem. To se v takové míře nikdy nedělo. V minulosti se za skoro největší hrozbu považovala stavba tunelů. Izraelci se domnívali, že díky bariéře nad zemí i pod zemí dokončené předloni tento problém zmizel. Ukázalo se, že nejméně jeden tunel v provozu byl. Za jeden z klíčových bodů obratu je považován rok 2014, kdy Izraelci podnikli poslední větší vpád do Gazy. Výstavba bariéry změnila způsob uvažování izraelské armády i politického vedení. Vytvořila dojem, že je možné vyhnout se přímé konfrontaci a spolehnout se na letecké útoky. Část izraelských specialistů varovala, že je to nebezpečná iluze známá jako efekt. Mají na to vy linie, tedy vyhýbání se ofenzivnímu přístupu, což se nyní ukázalo jako pravdivé a Izraelci stojí před nutností podniknout o to větší operaci na Zemi, mnohem krvavější pro obě strany. Stejné varování se týkalo i protiraketových systémů, které podobně jako zdi a bariéry vedou k ukolébání pozornosti. Izraelci se chtěli vyhnout klasické válce. Teď stojí před rozhodnutím, jak bude invaze vypadat a jaké budou její cíle? Osvobození rukojmí, likvidace velení Hamasu nebo jeho úplné odstavení od moci. Pokud je to vůbec možné, je velmi pravděpodobné, že Hamas a jeho poradci počítali i s touto eventualitou a i pro takovou operaci si připravili nějaké nové metody.