Když Andrej Babiš oznámil, že rozpustí své svěřenecké fondy, do níž v roce 2017 vložil akcie Agrofertu a SynBiolu, vyvolalo to spekulace, že už možná nebude chtít být premiérem a že na tento post dosadí svého věrného služebníka Karla Havlíčka. Například předseda poslaneckého klubu ODS Marek Benda se domníval, že rozpuštění svěřeneckého fondu znamená, že bývalý premiér nepočítá s návratem do exekutivní funkce. Po pár dnech se ale novináři i vládní politici odvracejí od falešných iluzí a začínají počítat s tím, že se Andrej Babiš nebude ochoten o moc, kterou mu současné průzkumy volebních preferencí slibují, s nikým dělit. Samozřejmě teoreticky může uvažovat o tom, že pokud dá dohromady většinu například s motoristy, bude premiérem on. A pokud nebude jiná šance než sestavit vládu s ODS, může být premiérem Havlíček. To je ale příliš racionální úvaha. Andrej Babiš je známý tím, že v podnikání i politice vždycky chtěl jako správný predátor všechno a svých partnerů se pokaždé nemilosrdně zbavoval. Pravděpodobnější je tedy varianta, že se Andrej Babiš cítí být silnější a dospěl k názoru, že pokud půjde bezskrupulózně za co největší mocí, nebude se muset nakonec na nějaké zákony o střetu zájmu ohlížet a bude moci spojit řízení státu se svým podnikáním. Skoro to vypadá, že ho inspiroval například Donald Trump, který svými výhrůžkami a agresivním vystupováním dokázal přimět americké soudy a vyšetřovatele, aby na spravedlnost v jeho případě zapomněli. Právní stát tedy bude v případě Babišova vítězství podroben těžké zkoušce. Již v minulosti se s Babišovými kauzami naše spravedlnost obtížně vypořádávala, ať už jde o opakované zproštění viny pražským městským soudem v kauze údajného dotačního podvodu nebo odložení podezření na daňové úniky Agrofertu za reklamu na Čapím hnízdě, posvěceným jak Vrchním státním zastupitelstvím v Praze, tak nejvyšším státním zástupcem. Nakonec otázku přidělování dotací v době, kdy byl Babiš ve střetu zájmů, za nás musela řešit EU. Protože jde Agrofert izolace přes všechny vládní sliby neproběhla, nelze čekat v rozhodování úřadů nějaké změny. Klíčovou roli v případném Babišově návratu do vlády by ovšem mohl sehrát prezident republiky, který podléhá kouzlu Andreje Babiše mnohem méně než třeba soudce Jan Šott nebo Igor Stříž či Lenka Bradáčová. Článek 70 naší ústavy totiž umožňuje prezidentovi zvážit, zda kandidát na člena vlády splňuje podmínky kvůli potencionálnímu střetu zájmů. Ostatně i prezident Václav Klaus odmítl jmenovat Davida Ratha ministrem zdravotnictví, protože byl prezidentem lékařské komory. A kartami mohou ještě zamíchat i ústavní soudci, kteří posuzují novelu zákona o střetu zájmů známou jako lex Babiš. Dva. Pokud by část zákona byla zrušena a zákon se vrátil do méně přísné podoby. Otevřelo by to Babišovi nové možnosti. Dlouho jsme věřili v pevnost demokratických institucí Spojených států. Nyní se ukazuje, že agresivní vůdce, který má podporu většiny občanů, dokáže osobním vyhrožováním a brutálním nátlakem fungování nezávislých institucí paralyzovat. Autoritářští vůdci Maďarska a Slovenska, kteří jsou zároveň politickými spojenci Andreje Babiše, si tamní justici také podřídili svým potřebám. Teď je na nás, zda se rovněž vydáme touto cestou a necháme autoritativního vůdce se postavit nad zákon.