Milan Kundera ve své slavné eseji unesený západ, publikované v 80. letech minulého století ve Francii tvrdil, že střední Evropa je v jádru. Západní Evropa, která byla na východ unesena. Země střední Evropy leží podle Kundery zeměpisně uprostřed, ale kulturně patří na západ, protože jsou stejně tak dědičkami renezance a osvícenství. Tento názor přijala po pádu komunismu s nadšením většina naší veřejnosti. Příslušnost k západu se stala základem nově budované národní identity, byť většina populace si od západního stylu slibovala především bohatství. Jak se části národa začala zmocňovat deziluze z kapitalismu, dostávalo toto obecně sdílené přesvědčení trhliny, které pak ještě posílil nástup populistů a nacionálních nálad. Postkomunistické země střední Evropy se začali čím dál více vymezovat proti západu a stali se z nich potížisté. Autoritářští středoevropští politici se zároveň národním praporem boje proti Bruselu snažili ovládnout média, zlikvidovat neziskový sektor, podřídit justici a změnit volební systém. Nejvýraznější je tento vývoj v Maďarsku. I když i my jsme si prošli podobným obdobím, ze kterého jsme se vymanili jen těsně a do určité míry náhodou. Je ale otázkou, zda do národoveckého populismu po příštích volbách zase nespadneme. Skutečnou krizi liberální demokracie prožívá v poslední době Slovensko. Naši vrcholní politici zaslouží pochvalu za to, že dali v rámci možností novému režimu na Slovensku najevo určitý nesouhlas. Bylo to ovšem do určité míry způsobeno postojem Slováků k válce na Ukrajině. Demokratický systém ale nejvíc ohrožuje snaha Ficovy vlády dostat pod kontrolu justici a podřídit si média. A zde se až na drobné výjimky nemůžeme vykázat pozitivní aktivitou. Naopak česky majitel nejsledovanější a dosud nezávislé televize Markíza dokonce pomáhá slovenské vládě zpacifikovat její redaktory. Liberální demokracie je souborem pravidel, která zajišťují určitý rámec fungování společnosti. Je ovšem postavena na předpokladech, které sama nedokáže zajistit. I to třeba všeobecná víra v určité hodnoty včetně morálky, před pár dny připomenou Petr Pithart na severu hlídací pes slova soudce německého Ústavního soudu Ernsta Wolfganga. Bek informace, že svobodný sekularizovaný stát žije z předpokladů, které sám nemůže garantovat. Je to velké riziko, které demokracie podstupuje kvůli svobodě. Demokracie skutečně předpokládá, že si lidé zvolí ty nejlepší politiky, což jak víme, neplatí. Pokud se zvolení politici snaží následně systém zlikvidovat a demokracie vyčerpá všechny své právní a ústavní prostředky k sebeobraně, nemá demokratický stát ke své obraně nic jiného než angažovaného občana, který se v případě nutnosti vzepře, upozorňuje Petr Pithart. Náš postoj k demontáži demokracie v národě, se kterým jsme přes 70 let sdíleli společný osud, do značné míry předurčí naši ochotu se v případě nutnosti vzepřít na obranu naší demokracie. Jak jsme již mnohokrát mohli zjistit, nikdo, a ve střední Evropě obzvlášť není ostrov sám pro sebe. Pokud se demokracie na Slovensku zhroutí, o to snazší to budou mít čeští autoritáři a populisté. Máme-li být skutečně dědicové osvícenství, jak věřil Kundera, měli bychom na obranu slovenské demokracie vystoupit důrazněji.