Premiér Fiala dokázal všechny překvapit. Po nedávných výrocích typu nechci zemi nechat levičákům a populistům, tedy slibech hájit určité demokratické hodnoty, náhle naskočil na populistickou vlnu slibující více peněz pro všechny. Za svůj slib, že pokud ho znovu zvolíme, budeme odměněni platy, jaké mají v Německu, schytal kritiku ze všech stran, která hraničila až s otázkou, zda se lidově řečeno nezbláznil. Komentátoři, ekonomové mu vytýkají, že něco takového je zhola nemožné a že ani nenaznačil, jak by toho chtěl dosáhnout. Zmatek údajně panuje i v řadách ODS. Jejich členové netuší, jak by měly výrok svého předsedy vysvětlovat voličům. Petrovi Fialovi se ovšem podařila jedna věc, která není úplně bezvýznamná. Snad poprvé od známého videa s nutnou dokázal zaujmout pozornost a jeho výroku se mluví již týden. A zaujmout pozornost je dnes, jak víme, jeden ze základů úspěchu. Teď bude důležité, jak s pozorností, které se mu dostalo, naloží. Zatím se hájí nepříliš nápaditým tvrzením, že chtěl v občanech vzbudit sebevědomí a naději. To ovšem nezní příliš věrohodně. Kdo jiný než prof. politologie by měl vědět, jakou kolektivní frustrací může skončit vyvolávání falešných a nesplnitelných naději. Fialova otočka od zastánce určitých hodnot ke snižování vyšších příjmů je ve světle výsledků nejrůznějších průzkumů, nálad veřejnosti a volebních preferencí celkem pochopitelná. Nakonec určitý návod poskytlo všem politikům usilujícím o úspěch ve volbách Donald Trump i Fialova další hláška, že jeho vláda bude jedna z nejúspěšnějších v historii ČR, řekl bych od roku 938. Možná příliš připomíná Trumpovo chvástání, že on bude nejúspěšnějším prezidentem v celé americké historii. Problémem je, že na rozdíl od Trumpa Petr Fiala nevypadá, že by tomu i on sám věřil. Fialová otočka od starosti o demokracii ke slibování německých platů je vítězstvím klasického marketingu nad politikou založenou na určitých hodnotách a názorech. Fialovi marketéři zjistili, že k vítězství ve volbách premiér nutně potřebuje oslovit chudší a vládou dosud opomíjené skupiny populace. To je sice pravda, ale zůstává otázkou, zda takto radikální změna témat je i čistě z hlediska volební matematiky správně vykalkulovaná strategie. Zklamané voliče ODS, kteří ztratili chuť jít k volbám nesplnitelným slibem vysokých platů, Fiala k vlastní podpoře těžko mobilizuje, protože tito voliči vědí, že to je neproveditelné a je velkou otázkou, zda se mu podaří přetáhnout aspoň nějaké Babišovy voliče. Ti by sice teoreticky mohli na sliby nesmyslně vysokých platů slyšet, ale zatím na ně spolehlivě funguje pro vládní politiky zcela nepochopitelně Babišovo osobní charisma miliardáře s dobrým srdcem, který přesto, že místo své práce ve sněmovně jezdí nakupovat luxusní oblečení do Milána. Má pochopení pro obyčejné lidi. Petr Fiala má na rozdíl od Donalda Trumpa i Andreje Babiše, kterým se teď snaží přiblížit, dvě zásadní nevýhody. Jednak byl už tři roky u vlády a mohl tedy pro chudší část populace, kterou drtí všeobecná drahota, něco udělat. A potom Trump a nakonec i Babiš umějí lhát mnohem přesvědčivěji než Petr Fiala. Je ovšem otázkou, co je pro nás občany lepší.