V důsledku voleb do europarlamentu došlo na krajních pólech našeho politického spektra k zajímavému vývoji. Společnou kandidátku opozičního hnutí SPD a neparlamentní trikolory povede dřívější europoslanec a předseda svobodných Petr Mach. Za ním bude současný europoslanec SPD Ivan David a bývalá poslankyně ODS, předsedkyně trikolory Zuzana Majerová. Připomeň mi, že Ivan David byl, než vstoupil do sociální demokracie, členem Levé alternativy, což bylo radikálně levicové uskupení, které usilovalo o samosprávný socialismus. O značné radikálnosti jeho názoru svědčí článek, který nedávno zveřejnil a ve kterém tvrdí, že BIS svým odhalením, že Rusové podpláceli evropské politiky, se snaží pomoci vládě přeměnit ČR na totalitní stát ukrajinského typu. A že Petr Fiala chce poslat bojovat české občany v prvních řadách na východ. Naproti tomu bývalý předseda svobodných Petr Mach zastával vždy krajně konzervativní ideologická stanoviska, podobně jako Zuzana Majerová, která odešla s Václavem Klausem mladším z ODS, protože tato strana pro ni byla málo. Pravicová krajní levice se tak na kandidátce SPD potkává s krajní pravicí. Potvrzuje to teorii, že politické směry od levice k pravici nejsou seřazeny na přímce, ale v kruhu, takže se krajní póly levice a pravice protnou. Nakonec Václav Klaus vyzval již před dvěma roky SPD a trikoloru, aby šli společně do voleb. Zároveň přiznal, že on sám v komunálních volbách volil SPD. Krajní pravici a levici spojuje několik témat. Především je to vyhrocený nacionalismus, který býval dříve výhradním vlastnictvím pravice. Teď si ho ale osvojila i levice. Ačkoliv dříve zastávala ideu proletářského internacionalismu. Nacionalismus je pochopitelně spojen s odporem vůči EU a naprosté odmítání migrantů. Na druhou stranu obě krajní uskupení nespojuji i proruské postoje, které byly dříve doménou levice. V současné době má však velice přátelský vztah k Rusku a jeho neomezenému vládci i krajní pravice, a to nejen v Čechách. Spojení dvou extremistických stran, které by podle klasických politologických pouček měly stát na opačných stranách politického spektra, ukazuje, jak se politická scéna mění. Extrémistické strany zprava i zleva nabízejí stejný model řešení současných problémů. Tím je návrat k tradičnímu řádu bezpečí v opevněném Hradišti národního státu a pevnou vládu silného vůdce. Liberální strany naproti tomu nabízejí otevřený svět, svobodu a komplikovaný proces demokratického rozhodování. Spojení bývalého vůdce silně pravicových svobodných konzervativní trikolory s SPD a levicovými extrémisty otevírá cestu i k podobným sňatkům, byť ne v tak vyhraněné podobě. Následovat totiž může například již několikrát doporučovaná koalice ODS. A ano, někteří voliči, ti mohou být zmateni, což může posílit nedůvěru v politiku. Ale zároveň je třeba si uvědomit, že voliči extrémistických stran věří svým vůdcům, i když dělají sebepodivnější kotrmelce. Pro zbytek společnosti ale platí, že politická scéna se stejně jako svět kolem nás mění a s tradiční ideologickou optikou již nevystačíme.