Istanbulská úmluva, která má chránit oběti domácího násilí a bojovat proti nerovnosti mužů a žen, vyvolává v domácích zastáncích tradičního pořádku už dlouho děsivé vize. Pokud bude Istanbulská úmluva ratifikována, budou naše rodiny roztrženy a rozehnány. Bude k tomu stačit, že dětem řeknete, že muž a žena nejsou totéž, strašil ve svatovítské katedrále již v roce 2018. Petr Piťha a jeho následovníci ze Senátu si při projednávání úmluvy počínali stejně iracionálně. Při ratifikaci Istanbulské úmluvy nám vznikne povinnost všude možně. MŠ počínaje, ČT končí, má z dětí mladistvých i mladé dospělé otázkou genderu, tvrdil liberecký senátor Canov. Slovo gender, který označuje fakt, že společnost spojuje každé pohlaví s nějakou rolí, vadilo i senátorovi Hrabovi z klubu ODS a TOP 09. Podle něho je v českém překladu úmluvy výskyt slova gender čtyřikrát vyšší než pojmu pohlaví, na který jsme zvyklí. A senátor za ODS teprve tvrdil, že Evropa zahyne na istanbulské úmluvy, kvóty genderu a Lisabonské strategie. Argumenty zastánců ratifikace i odborníků neměli proti pověrám o diskriminaci mužů šanci. Nepomohlo ani vystoupení prezidenta Pavla ani naléhavá slova předsedy Senátu Vystrčila. Výsledkem rokování našich senátorů je mezinárodní ostuda, jak to nazval ministr pro evropské záležitosti za stan Dvořák. Podivné je, že ministr spravedlnosti Blažek z ODS se tvářil, že je mu to jedno, a premiér Fiala rovněž ODS po odmítnutí ratifikace dokonce tvrdil, že neschválení úmluvy nebude mít na ČR praktický dopad, protože dokument míří na jiné země. Otázkou je, zda premiér vůbec ví, co se kolem něho děje. Tedy že nemalá část veřejnosti je právě v těchto dnech pobouřena podmínečným odsouzením muže, který léta znásilňoval svoji nevlastní dceru. Vysoce problematický rozsudek potvrzuje, že úmluva je určena právě nám. Odpor vůči úmluvě má ovšem i hlubší důvody. Zatímco západní liberální společnost čím dál více odmítá stereotypní vnímání mužských a ženských rolí ve společnosti a chce umožnit lidem být tím, kým se cítí být, včetně toho, jakého jsou pohlaví. Naši konzervativci teskní po světě, kdy role byly jasně rozdané a kdy ženské byli od toho, aby stáli u plotny a rodily děti. A chlap byl v rodině neomezeným pánem. Senátoři, ať již jde ohání biblí nebo nebezpečím zaplevelení českého právního řádu slovem gender chtěli odmítnutí můj především demonstrovat svůj odpor proti západnímu liberalismu a globalizaci obecně. Jde o další variantu představy našich konzervativců, že právě my ve střední Evropě víme lépe než západ, kam se má svět ubírat. Senát, který bývá pokládán za pojistku demokracie, se tak stal pojistkou českého provincionalismu. Pro společnost je ale nebezpečnější, když i uctívání senátoři, jako třeba Pavel Fischer ve své svaté prostotě věří, že se v naší české kotlině můžeme před hloupou Evropou se jí istanbulskou úmluvou, kvótami a genderem uzavřít a vrátit se zpět do doby, kdy svět byl přehledný, předvídatelný a kdy každý věděl, komu má věřit a koho musí poslouchat.