Vedra, která v Evropě zažíváme, znovu připomněla, že klimatické změny postupuje rychleji, než věci ještě nedávno předpokládali. Rekordní teploty, které zažila Británie, tam měli podle klimatického modelu nastat až v roce 2050. Ve Španělsku, Portugalsku a jižní Francii přesahují denní teploty 40 stupňů a šíří se požáry, které se dosud vyžádaly skoro 2000 obětí. Požáry zachvátilo i Řecko nebo Chorvatsko. Generální tajemník OSN Antonio Guterres proto představitelům vlád 40 zemí světa připomněl, že polovina lidstva se nachází v oblastech ohrožených povodněmi, suchem, extrémními bouřemi nebo požáry. Přesto i nadále posilujeme naši závislost na fosilních palivech, a dodal, že máme dvě volby kolektivní akci nebo kolektivní sebevraždu. Naši politici stále hovoří o nutnosti snížit uhlíkovou stopu, ovšem nikoli jako o něčem, co je v našem bytostném zájmu, ale co nám nařizuje Brusel. Všechny naše vlády zatím spíše hledali způsob, jak se zelené transformaci vyhnout. Tím se lišíme od vyspělých států, kde Green Deal chápu jako ekonomickou příležitost. Evropská komise navrhuje vytvořit sociálně ekologický fond pro spravedlivou transformaci. Celkově by se mělo jednat o 17 a půl miliardy eur. Pro nás je vyhrazena částka téměř 43 miliard korun. Ale ČR je jednou z posledních zemí, která dosud nemá konkrétní plán plnění závazků vyplývajících z Pařížské dohody a evropského zeleného údělu. To ostatně před nedávnem potvrdil i Městský soud v Praze svým verdiktem v rámci tzv. klimatické žaloby. Navíc podle analýzy sociálně ekologické platformy reset hrozí, že evropské peníze původně určené hlavně na podporu malých a středních podniků se u nás dostanou do rukou především našich uhlobaronů. Bezmála polovina financí z fondu má totiž jít na netransparentní vybrané velké strategické projekty. Pod dojmem války na Ukrajině, nedostatku plynu a rostoucích cen energií se řada našich politiků a komentátorů snaží téma ochrany klimatu z veřejné debaty vytěsnit. Green Deal posunuje déle, říkají. Na způsob informování o změnách klimatu má vliv i skutečnost, že řadu významných médií vlastní kupříkladu Daniel Křetínský, patřící k největším uhlobaronům a odklon od fosilních paliv rozhodně není v jeho zájmu. Nedávno třeba některá média poněkud ironicky informovala o údajném evropském návratu k uhlí. Německo, Rakousko, Francie a Nizozemsko skutečně uvedly některé své již vyřazené uhelné elektrárny do pohotovostního režimu. Jak však ukazuje analýza think-tanku embryí, nebude to mít vliv na rychlý konec uhlí a emise to zvýší jen minimálně. Tyto elektrárny budou totiž pohotovostním režimu čekat na krizovou situaci a pravděpodobně ani potom nepojedou naplno. Není proto divu, že naše společnost je poněkud zmaten. A podle průzkumu ČRo sice 86 % Čechů věří, že změna klimatu ovlivní svět, ovšem jen 39 % čeká, že ji přímo sami pocítí. Průzkum Masarykovy univerzity v Brně potvrzuje, že veřejné mínění je sice ochraně klimatu nakloněno, ale znalosti české populace o klimatických změnách jsou natolik chabé, že veřejnost je snadno manipulovatelná. Proto, že ochrana klimatu znamená odklon od fosilních ekonomiky, panuje zejména nejistota. Co to přinese do budoucna tedy bude zásadní komunikace a neustálé připomínání základních faktů a čísel, která jsou pro pochopení klimatických změn a role ČR určující.