Výsledky evropských krajských a senátních voleb rozhodně ne. Vnesli do řad lidovců paprsky naděje pro budoucnost jejich preferenčně podvyživené strany. Tím spíš se před jejich volebním sjezdem upnuli zraky funkcionářů a členů KDU-ČSL k Janu Grolichovi, který na jižní Moravě dovedl k impozantnímu vítězství krajskou verzi vládního hnutí spolu. A nutno říci, že zcela po právu. Vždyť tento moderně uvažující a nevšedním darem komunikace obdařený lidovec dokázal na regionální úrovni přesně to, co se pro koalici spolu na vládní úrovni zdá být metou mizící v nenávratnu. Přesvědčivě porazil hnutí ANO tím způsobem, že přitáhl na svou stranu nemalé množství Babišových příznivců a zřejmě také i dnes již opozičních Pirátů.

Čtyřicetiletý přívrženec partajní modernizace Jan Grolich prohlašující, že strana musí dělat politiku ne pro naše členy, ale hlavně pro jejich děti a vnuky i za cenu, že starší členy pobouří mé, zamíchal svým jihomoravským triumfem na pár dní před sjezdovými kartami. Lidovečtí ministři Marek Výborný a Petr Hladík, považovaní za nejvážnější uchazeče o předsednický post, vyslovili podporu případné Grulichově kandidatuře na šéfa strany a poté, co i lidovecký předseda Marian Jurečka prohlásil Grolich a za jediného možného nositele změny, zdála se být hejtmanova cesta do čela strany umetena. Když ale Jan Grolich oznámil, že se nebude ucházet o předsednictví ani o jiné funkce v širším vedení KDU-ČSL. Zvrátil předsjezdovou atmosféru zpátky do stavu skepse a bezradnosti. Nic totiž nenasvědčuje tomu, že by ministři extrémně nepopulární vlády Marek Výborný nebo Petr Hladík měli šanci pozvednout lidovce alespoň nad hranici pěti procentní podpory. O současném lídru Marianu Jurečkovi ani nemluvě. A nic takového nelze očekávat ani od konzervativního křídla KDU-ČSL, vkládající ho naděje do naznačované kandidatury Jiřího Čunka. Jeho hodování pro návrat k tradičním voličům má zásadní nedostatek. Tito voliči jsou v postřehnutelné množství k nalezení spíš už jen ve vsích a městysech jižní Moravy. Jistou porci defétizmu do předsjezdových očekávání ovšem vznesl i samotný Grolich, když vysvětloval jsou do mě vkládá na strašně velká očekávání, že zachráním stranu a pomůžu spolu vyhrát volby. A já nevím, jestli je to vůbec v lidských silách obě tyto dvě věci udělat a nevím, jestli je to možné udělat během roku. Grolich tak do značné míry přitakává trudným prognózám, že reforma v zapouzdřené KDU-ČSL nemá šanci a vládní koalice spěje k neodvratné porážce.

Z tohoto úhlu pohledu se zdá být logické a taktické Grolichová rozhodnutí dál vyčkávat v hejtmanském útočišti. Je tedy ale i jiný pohled. Vzestupu populistů a krajních extremistů, které irituje Svoboda a liberální demokracie, skutečně v Česku už začíná připomínat nezadržitelný příval. V takové chvíli ale před demokraty narůstá výzva pustit se do střetu se zastánci liberálních a autoritářských myšlenek bez ohledu na to, že šance na vítězství blednou. Už jen proto, abych se případná porážka nerovnala katastrofě k.