Památník holokaustu Romů a Sintů v Čechách, otevřený v minulých dnech v Letech na Písecku bezesporu bude důstojným pietním prostorem pro uctívání obětí strašlivých zločinů nacismu. O to naléhavější, že stojí právě tam, kde byl za druhé světové války koncentrační tábor pro Romy, řízený českými úřady a střežený českými četníky. Bohužel Památník bude připomínat ještě něco téměř 30 let absurdních debat, nichž polistopadové politické garnitury utápěli výzvy k vykoupení a zbourání vepřína, jenž v místech koncentráku vyrostl za komunistického režimu. A bude těžké, či spíše nemožné vysvětlit příštím generacím, jak mohl demokratický stát dopustit, aby pietní akce u dřívějšího skromného pomníku, na nichž nechyběli politici vnímaví k utrpení romského obyvatelstva nebo zahraniční diplomaté, probíhaly v ovzduší smradu vyvěrajícího z velkokapacitního vepřína. Samotná existence lágru v Letech byla ve společenských a politických debatách všelijak zlehčována od okamžiku, kdy o něm v roce 1995 začali psát západní novináři. Nejen extremisté všeho druhu, ale třeba také exprezident Václav Klaus, tvrdili, že to nebyl žádný koncentrák, ale tábor pro osoby, které odmítali pracovat. Proti našim popíračům ale vždy spolehlivě svědčila historická fakta. Letský tábor byl kárným pracovním táborem nejen pro Romy jen krátce do roku 1942. Pak do něj bylo podle nacistických rasistických teorií zavlečeno na 1308 romských mužů, žen, dětí a kojenců, z toho 380 jich zahynulo přímo v táboře a přes 500 Romů skončilo v koncentračním táboře v Osvětimi. Přímo pod dohledem českých protektorátních úřadů se tak lety staly přestupním bodem na cestě do plynových komor. V duchu Hitlerova konečného řešení vítal vězně podle svědectví přeživších Romů sadistických šéf lágru Josef Janovský slovy odtud vede jen cesta do nebe. Zjevně se jeví jako naprosto scestné argumenty politiků, kteří odmítali vykoupení a zbourání velkochovu prasat s tím, že by to stálo vládu, a tedy i daňové poplatníky, stovky milionů. A jestliže nakonec Sobotkova vláda by koupila v srpnu 2017 vepřín za 450 milionů korun, pak tváří tvář obětem české genocidy romských spoluobčanů. Vůbec nejde o to, zda je to hodně nebo málo peněz. Tady je ale také na místě připomenout, že zásadní zásluhu na odstranění pravičákům a tehdejší ministr financí Sobotkova kabinetu Andrej Babiš, který přímo před pomníkem Romů v Letech slíbil, že na výkup prasečák uvolní peníze. A že tak Babiš učinil jen několik dní poté, co při návštěvě romské lokality ve Varnsdorfu vzbudil poprask, když označil za blbečky lidi, co označují tábor v Letech za koncentrák. A dodal to je lež. Byl to pracovní tábor, kdo nepracoval, šup a byl tam. I toto zapadá do bizarnosti dějů, které předcházely otevření Památníku holokaustu Romů a Sintů v Čechách. A svým způsobem pokračováním absurditu jsou i některé jízlivé dotazy na sociálních sítích kolik asi Romů přijde do památníku poklonit se svým předkům? Nejde přece ani tak o to, kolik přijde Romů, ale kolik přijde nás všech a hlavně našich dětí. Vždyť i to je cesta k tomu, aby někdy v budoucnu znovu neožily běsy, které se skrývají v jakémkoliv zrůdném režimu.