Novým velvyslancem v Rusku bude bývalý náměstek na resortu obrany Daniel Koštoval. Tímto oznámením ministerstva zahraničí skončily více než půlroční dohady mezi vládou a kanceláří prezidenta Pavla, zda vůbec má Česko vyslat v době ruské agrese na Ukrajině do Moskvy svého ambasadora. Jistě nebylo vůči válčícímu Rusku úplně prozíravé, že zvěsti o rozporu mezi Hradem a Strakovou akademií pronikly na veřejnost? Rusové naše tápání kolem zastoupeni v Kremlu jistě pozorně sledovali a nijak to ani neposílilo nástupní pozici Danielu Koštovalovi v jeho nejtěžší misi. Ale právě proto, že máme co do činění s nepřátelskou mocností, nešlo přehlížet pochybnosti prezidenta a jeho poradců, že vysláním velvyslance do Moskvy legitimizujeme zločinný režim. A jak řekl Pavel, mohli bychom do určité míry zpochybnit všechno to, co pro Ukrajinu děláme. Nakonec ale prospělo souladu naší zahraniční politiky, že prezident akceptoval postoj vlády, podle nějž je v zájmu Česka mít v Moskvě plnohodnotného velvyslance. Vždyť i po vypuknutí války velvyslanecký post v Rusku obsazuje drtivá většina našich západních spojenců, aniž by slevili z odsouzení válečných zločinů. Kremlu se jich ambasadory můžeme přímo u zdroje získávat a předávat si informace, koordinovaně působit v zájmu těžce zkoušené občanské společnosti v Rusku. Samozřejmě. Daniela Koštovala vysíláme do jámy lvové. Co čeká? To mrazivě popisuje v rozhovoru pro deník n poslední velvyslanec v Rusku Vítězslav Pivoňka. Od slídění ruských uklízeček na velvyslanectví, přes kontrarozvědkou snované provokace a psychologický nátlak na všechny zaměstnance a po vypuknutí války toto všechno gradovalo vhozenými dýmovnicemi a demonstracemi před českou ambasádou s plakáty. Stop fašismu. Žili jsme tehdy už nejen pod tlakem tajných služeb, ale poštvali proti nám i část společnosti, vzpomíná Pivoňka. Poté, co ministerstvo zahraničí informovalo o vyslání Koštovala, svěřil se prezidentův poradce Petr Kolář veřejnosti s obavami, že Rusům dáváme našeho velvyslance jako rukojmí. To je poněkud defétistický postoj, který bychom nečekali od protřelého diplomata. Jestli něco by bylo pobídnutím Rusů ke stupňování nátlaku a provokací. Pak situace, kdybychom nechali nižší diplomatický personál na pospas rejům Putinových tajných služeb bez zaštítění mimořádným a zplnomocněným velvyslancem. V těchto temných časech potřebujeme mít v čele ambasády silnou osobnost odolnou vůči hrozbám a tlakům. A doufejme, že v Daniel Koštoval, aby takovou personu vláda nalezla. Pro Kreml není ČR někde na chvostu jeho imperiálních choutek. Především nás vnímá jako bývalou kolonii a nyní nepřítele, který po odhalení sabotáže agentů GRU ve Vrběticích rozprášil ruskou špionážní rezidenturu v Praze. Jako jeden z prvních začal dávat Ukrajině těžké zbraně a rozjel tolik potřebnou muniční iniciativu. Ve zmíněném rozhovoru k tomu Vítězslav Pivoňka podotýká já vím, že Rusko nám toto bude chtít vrátit a pomstít se nám. A tváří tvář této hrozbě, která nezmizí, není vyslání velvyslance do Moskvy poníženým přitakáním zločinům Kremlu, ale projevem sebevědomí a svrchovanosti.