Rok poté, co ruská vojska vtrhla na Ukrajinu, jsme svědky neuvěřitelného počínání Mezinárodního olympijského výboru, který hledá cesty, jak dostat ruské a běloruské sportovce na olympijské hry do Paříže v příštím roce. Postup MOV je zvlášť protismyslný ve srovnání s jeho prohlášením z 28. února 2022, v němž vyzval všechny sportovní organizace, aby vyloučily ruské a běloruské sportovce z jakýchkoliv mezinárodních soutěží. Co se ale změnilo od té doby, že MOV nyní naznačuje, že by mohl vyjít vstříc Putinovi, který by využil účasti vrcholných ruských sportovců na olympiádě k propagandě svého despotického režimu, jenž spáchal a páchá na Ukrajině nejrůznější válečné zločiny. Ruské útoky na Ukrajině, bombardování civilních cílů, vyvražďování obyvatelstva neutuchají a jsou čím dál nelítostnější a mluví se o další ofenzivě okupačních vojsk, která jen prohloubí hrůzy a utrpení napadené země. Takže jediné, co se změnilo, je postoj MOV v čele s předsedou Thomasem Bachem, který náhle mluví o nepřijatelnosti diskriminace ruských a běloruských sportovců a ohání se olympijskou chartou zapovídající diskriminaci jakéhokoli sportovce na základě jeho národnosti. Což je ovšem od Bacha jen účelové zjednodušení humanitních ideálů olympijské charty s jejím důrazem na lidskou důstojnost, respektování základních univerzálních etických principů a udržování míru mezi národy. Ve světle těchto hodnot není vyloučení sportovců z Ruska páchající o genocidu diskriminací, ale obranou základních principů olympionismu. Právě tak nemůže být v rozporu se základy olympijského hnutí. Pokud Ukrajina, Velká Británie, Polsko či pobaltské země chtějí zformovat jednotný postoj zemí, které vyhlásí odhodlání bojkotovat hry v Paříži, pokud se jich zúčastní Rusko a Bělorusko. Thomas Bach se už nechal slyšet, že je extrémně nešťastné eskalovat diskuse hrozbou bojkotu v těchto počátečních fázích. Opak je pravdou. Právě teď je nejvyšší čas zformovat širokou koalici států, která by jasným odhodláním k bojkotu přiměla Bacha a dalších funkcionářů MOV, aby pod hrozbou krachu her upustili od svého šíleného plánu. Z tohoto hlediska je ostudný postoj Českého olympijského výboru, který už oznámil, že neuvažuje o tom, že by se v případě účasti sportovců z Ruska a Běloruska připojil k případnému bojkotu her v Paříži. Ale i někteří naši vrcholoví sportovci už mluví o tom, že žádná instituce nemá právo bránit jim v účasti na olympiádě. A pokud zdůrazňují, že léta dřeli a snili o tom, že budou slavní. A dosáhnout vysněného vrcholu. Není jistě snadné proti tomu něco namítat, ale přece jen také ukrajinští sportovci dřou a sní o své účasti na olympiádě, na níž vybojují nejcennější medaile. A bohužel mnohým z nich nezabránilo v dosažení vrcholu a slávy rozhodnutí instituce, ale kulka, granát nebo raketa okupanta, proti němuž bránili svou zemi a svobodu, ale také svobodu a bezpečnost evropských zemí včetně Česka. Není potom odhodlání k bojkotu olympiády, pokud by v ní měla soutěžit země, páchají válečné zločiny na Ukrajině tím nejmenším, co lze udělat pro uctění a slávu padlých sportovců a všech obětí Putinovy agrese.