Hned poté, co byla zveřejněna zpráva, že Jozef Síkela, navržený českou vládou na post eurokomisaře v nové Evropské komisi, získá portfolio mezinárodního partnerství. Rozpoutala se na české politické scéně očekávaná bitva o interpretaci toho, jak důležitý tento post je. Premiér Fiala i další politici vládní koalice považují post za významný. Politici opozičního hnutí ANO mluví o neúspěchu. Pokud budeme portfolio mezinárodního partnerství hodnotit bez politických brýlí, nezískal Síkela nevýznamný komisariát. Pod sebou bude mít největší generální ředitelství ze všech komisařů a bude mít na starosti strategii dloubl gay tvojí, což je investiční program ve výši 300 miliard eur. Ten se má zaměřit na globální výzvy, jako jsou klimatická krize nebo zvýšení konkurenceschopnosti vůči třetím zemím, jako je třeba Čína. Potýkal. Ubude také spadat pomoc se zlepšení infrastruktury a budováním obnovitelných zdrojů energie v afrických a jihoamerických zemích, jakož i zabezpečování přístupu Evropy ke strategickým surovinám. Důležitou součástí jeho portfolia jsou investice do rozvoje výroby a dodávek vakcín zemích mimo EU. V pomyslném žebříčku portfolií, která se v Evropské komisi nově rozdělovala, lze to, které získal Síkela řadě hned za velká ekonomická portfolia, jako je hospodářství, vnitřní trh, obchod a rozpočet. Bohužel vláda Petra Fialy oslabila svoji argumentační pozici v očekávaném souboji s opozicí, když dopředu vyhlašovala, že chce pro českého eurokomisaře pozici v čele jednoho ze zmíněných ekonomicky silných komisariátu, což bylo nereálné hned z několika důvodů. K těm hlavním patří, že naše země není členem Eurozóny a že premiérem je člen strany, která nepatří k hlavnímu proudu evropské politiky. ODS je už od roku 2009 členem euroskeptické frakce evropští konzervativci a reformisté. Z toho, že nyní patří k hlavnímu proudu evropské politiky, naopak profitovalo Polsko. Ani ono sice není členem Eurozóny, ale předseda polské vlády Donald Tusk je bývalým předsedou Evropské rady a také bývalým předsedou Evropské lidové strany, k níž se hlásí jeho vládní strana. Ve spojení se skutečností, že Polsko je kvůli své velikosti a strategickému významu evropskou mocností, byl náš severní soused schopný získat důležité portfolio financí. V případě Slovenska, které získalo významné portfolio obchodu, nepochybně sehrál roli skutečnost, že Slovensko je členem Eurozóny, což bylo nepochybně důležitý faktor i v rozhodnutí nabídnout veledůležité portfolio hospodářství Lotyšsku. Slovensku, které nemá pod Ficovou vládou v EU momentálně nejlepší pověst. Pomohlo nakonec zřejmě i to, že europoslanci zvolení za slovenské vládní strany SMER a hlas a čím bylo pozastaveno členství ve frakci evropských socialistů, zůstali v novém europarlamentu nezařazení. A důležité bylo i rozhodnutí slovenské vlády nominovat na post eurokomisaře znovu velezkušeného Maroše Ševčoviče, který v Evropské komisi působí v různých pozicích už od roku 2009. ČR neměla žádnou z těchto komparativních výhod. Možná mohla jednu získat, kdyby vláda vyšla vstříc požadavku předsedkyně Evropské komise, aby nominovala vedle muže i ženu, ale neučinila tak. I tak portfolio, které si říkala, nakonec získal svým významem, možná dokonce mírně přesahuje postavení naší země v EU, což nás vrací k tvrzení opozice, že jde o portfolio bezvýznamné a že Fialova vláda zase jednou selhala. Ani pozice místopředsedkyně Evropské komise, kterou zastávala v končící komisi Věra Jourová, nominovaná poprvé hnutím ANO už v roce 2014, kdy hnutí bylo členem frakce evropských liberálů a součásti vlády vedené sociální demokracií. Nebyla bezvýznamná. Kdyby ale bylo ano v čele vlády nyní, těžko by mohlo o důležité pozici úspěšně vyjednávat, protože po eurovolbách přešlo do krajně pravicové frakce patrioti pro Evropu a okolo té strany hlavního proudu v Evropském parlamentu vytvořili sanitární zónu. Nominant maďarské vládní strany Fidesz, která je členem této frakce, tak získal jen okrajovou pozici komisaře pro zdraví a ochranu zvířat.