Vládní většina ve sněmovně přes odpor opozice i bývalých koaličních partnerů prosadila svoji, nutno dodat, že přísnější než původně navrhovanou verzi důchodové reformy, respektive důchodových změn, protože slovo reforma se stalo v českých zemích toxickým. Jejich podstatou je postupné prodlužování věku odchodu do penze, a to až na 67 let, pomalejší růst penzí či nově zavedený rodinný vyměřovací základ. Změny mají zajistit udržitelnost vyplácení důchodů a vlastně celého rozpočtu v situaci rychlého stárnutí populace. A jsou relativně jednoduché, protože jejich podstatou je, že se stejný balík peněz bude rozdělovat méně lidem po menších částkách, než kdyby systém pokračoval s dnešními pravidly. Nejsou v tom žádné peníze navíc. S těmi naopak počítají plány opozice, která mluví o fondu strategických investic pro financování jádra infrastruktury či o boji s šedou ekonomikou. Kdo by posílal peníze do fondu investic, ovšem aktuálně nikdo netuší. Hnutí ANO stále tvrdí, že její program pro záchranu budoucích penzistů tajný, aby náhodou nepřevzala stávající vládní garnitura, což je ovšem spíš naznačuje, že ony peníze ve fondu jsou hodně virtuální, stejně jako budoucí příjmy z něj. Co se týká boje s šedou ekonomikou, tak ten politici vytasí vždy, kdy nemají absolutně tušení, kde vzít desítky a stovky miliard na svoje volební sliby. Pokud by se opravdu někdy někomu podařil boj s šedou ekonomikou v tom rozměru, jak je prezentoval voličům, mělo by Česko nejlepší infrastrukturu na světě, nejlepší zdravotní, penzijní i sociální systém a jeho obyvatelé by se koupali v blahobytu jako šejkové Evropě. Reálně ovšem zatím plavou v bazénu beznaděje změny v penzijním systému, které koalice opět stejně jako v minulosti prosadila těsnou většinou, nemůžou nadchnout nikoho. A to je ještě čeká Senát, kde jim není nakloněna ani většina vládních senátorů. Reforma navíc neřeší drobné detaily, jako jsou předčasné důchody u náročných profesí, přičemž onen detail se týká víc jak 100000 lidí. Příslib, že konkrétní kroky vymyslí Ministerstvo financí, je poněkud odstrašující, protože řada návrhů, které tento resort aktuálně produkuje, nejen že naráží na stávající legislativu, ale výrazně komplikuje situaci i tam, kde to vůbec nedává smysl. Člověk nemusí mít ekonomické vzdělání ani být matematickým géniem, aby si spočítal, že jeho vyhlídky, co se týká budoucích příjmů, se stále zhoršují reálně. Tou hlavní změnou je, že s penzijní reformou vznikl nějaký veřejně známý plán, se kterým se mohou lidé nějak popasovat? Protože tou druhou variantou jsou ad hoc změny, které reagují na aktuální rozpočtovou a ekonomickou situaci. I to už penzijní systém mnohokrát v minulosti zažil, například pod názvem změna valorizace, spravedlivá, ale vždycky příjemná důchodová reforma, která v areálu vynuceně reaguje na dlouhodobé demografické změny a současně podléhá aktuální politické a ekonomické situaci, je úkol, jehož proveditelnost se blíží hledání Svatého k reálu faktické. Na výběr plán pro všechny, který se nemůže líbit nikomu. Na druhém konci jsou opatření, která možná zasáhnou v danou chvíli méně lidí, o to ale bolestněji. Koalice se pokusila o plán.