CERMAT nahrál do systému, kdy psi opravené testy jednotné státní přijímací zkoušky na střední školy a víceletá gymnázia. Samotné školy musí seznam přijatých uchazečů zveřejnit ve středu 15. května. Na střední školy jdou silné ročníky. Uchazečů o studium bylo letos ještě víc než loni a stejně jako loni byl v některých místech obrovský převis poptávky nad nabídkou. Největší nesoulad mezi kapacitou škol a poptávkou uchazečů nastal v případě gymnázií, a to platí nejen pro obory, ale také i pro regiony. Například v Praze neměl šance ani ten, kdo by si v jiném kraji mohl vybírat. Podle statistiky se na školy zakončené maturitní zkouškou hlásilo přes 80 % uchazečů. Jen 67 % ale dostalo tu šanci na ně jít, protože víc jich prostě v Česku není. Jak tedy dopadly letošní přijímací zkoušky? A kdo měl největší šanci? První digitální přijímací řízení podle České školní inspekce přineslo odpověď i na tuto otázku. Dlouhodobě sociologové upozorňují, že dosažené vzdělání v Česku velmi záleží na postoji rodičů. Jednoduše řečeno, i když je vzdělání povinné a je zdarma, šance na dosažení maturity a posléze vysokoškolského titulu je výrazně vyšší u dětí z bohatších rodin se vzdělanými rodiči, což letošní výsledky podle inspekce jednoznačně potvrdily. Inspekce ale také na základě dostupných výsledků dospěla k ještě jednomu závěru. Děti ze základních škol, které vykazují dobré výsledky při testování kvality výuky, se častěji hlásí na maturitní obory bez ohledu na svůj původ. Vedlejším zjištěním také je, že i ze špatné školy se na maturitní obory hlásí děti z tzv. lepších rodin, zatímco ty znevýhodněné z nich automaticky míří do učení. V případě dětí, které jsou z chudé rodiny, tak strašně záleží na tom, na jakou základní školu chodí. Pokud mají štěstí na dobrou školu a dobré učitele, potom jejich šance na lepší vzdělání výrazně roste. Problém je, že segregace dětí podle statusu rodiny probíhá velmi často už v první třídě. Přes veškeré změny a omezení stále platí, že jsou rodiny ochotné přehlašovat svoje bydliště jen kvůli tomu, aby se jejich děti dostaly do té správné školy nebo alespoň do školy s dobrou pověstí. Rezort školství nedávno vytipoval zhruba 130 škol ve 30 až 40 obcích, které někdy i proti zákonnými způsoby koncentrují romské a chudé žáky do jedné školy. Třeba tím, že vytváří umělé spádové obvody tak, aby do jedné ze škol chodily děti z romských či chudinských čtvrtí. To by mělo skončit, přestože se počítá s tím, že se některé obce budou chtít bránit i u Ústavního soudu. Zlepšit základní školství chce pak ministerstvo pomocí změny nastavení tzv. rámcových vzdělávacích programů. Nově má být kladen důraz na učení v souvislostech. Cílem je rovněž vyrovnat nerovnosti mezi žáky a data k větší šanci i těm, kteří doma nedostanou. Škola základ života, zní název oblíbené české komedie. Je to pravda, jen je škoda, že na fakt, že by tento základ měli dostat všichni žáci a ne jen vybraní, přichází ministerstvo školství po mnoha letech pokusů až teď. A to především díky digitalizaci přijímacího řízení, které v podstatě proti všem dokázal dovést do praxe šéf CERMATu.