Vypadalo to jako pohádka, když ministr financí Zbyněk Stanjura vysvětloval, že letos nebude resort oznamovat, jaké peníze na příští rok ostatním ministerstvům přidělí. Vše se odehraje ve skrytu a koalice bude slovy vicepremiéra Mariana Jurečky rozhodovat jako tým a představí až rozpočet, který odráží jeho priority jako celku. Ministři dokonce veřejně ocenil, že nebudou muset jako dřív absolvovat letní kolečko u ministra financí. Zkrátka slíbili, že nenastanou žádné tahanice, mediální přestřelky a všichni budou spokojeně táhnout za jeden provaz. Nikdo, kdo sleduje politiku, tomu nemohl věřit ani na vteřinu. V praxi stačil necelý měsíc. Aktuálně tak může celé Česko sledovat nelítostnou bitvu o rozpočet ministerstva školství, které má podle prvního návrhu dostat o pár miliard méně, než má k dispozici letos. A ministr Mikuláš Bek, který naopak chce o pár desítek miliard víc než letos, se nechal slyšet, že pro žádný rozpočet, který podle něj nebude férový, tedy rozuměj daleko objemnější, hlasovat nebude. A že by považoval za riskantní, kdyby osekané finance resortu školství podpořil i ostatní poslanci za stan. Školství je podle rezortního ministra podfinancované. Větší peníze si zaslouží vysoké školy a přidat potřebují i nepedagogičtí pracovníci. Ředitelé škol, kteří při pohledu na návrh ministerstva financí je nevěřící a lapají po dechu. Pak upozorňují, že vláda naprosto rezignovala na svůj závazek, aby plat pedagogů dosahoval 130 % průměru. Objem peněz pro školy se sice zvyšoval, ale tarify zůstaly na úrovni roku 2021 a peníze ředitelé škol leckdy použili právě na platy extrémně podfinancovaných nepedagogických pracovníků. Ekonom Daniel Münich všem pochybovačům připomněl, že se financování školství opět významně vzdaluje od průměru zemí EU. Kritici současného systému ale upozorňují na to, že školství je černou dírou. Školy až příliš mnoho a jsou extrémně neefektivní. Zkrátka není důvod, aby v každé vesnici existovala poloprázdná ZŠ, a navíc často i s kompletní kuchyní. Výsledky mezinárodního srovnání patnáctiletých žáků PISA za rok 2022 sice potvrdili, že si české děti vedly nadprůměrně dobře, současně ale nelze opominout i dodatek České školní inspekce z nadprůměrných výsledků dosahuje stále menší % dětí než v dřívějších letech a naopak ti podprůměrných výsledků mezi patnáctiletými přibylo. Dosažené vzdělání bylo a je v Česku podmíněno socioekonomickým postavením rodiny. A na tom se bez ohledu na množství peněz v systému nemění vůbec nic. Naopak, rozdíly se pouze prohlubují. Argumenty obou stran jsou pravdivé a vzájemně nesmiřitelné. To, že ministr školství chce víc peněz, je pochopitelné. Navíc v situaci, kdy se školní systém setkává s vlnou velkého počtu žáků. To samé ale platí i o škrtech ministerstva financí, které se stále snaží předstírat, že chce snižovat stamiliardové rozpočtové schodky. Ministr školství je první, kdo začal v systému utajeného rozpočtu s veřejným odbojem dokonce vládních prázdnin. Pravděpodobně nebude poslední. Dá se předpokládat, že se ozve například ministerstvo zdravotnictví kvůli platům zdravotníků či resort sociálních věcí kvůli valorizaci důchodů. Ministři už nyní požadují pro své resorty zhruba o čtvrt bilionu víc, než připouští schodek ministerstva financí na příští rok, který má podle současného návrhu dosáhnout 235 miliard korun. Do toho navrhuje šéfka TOP 09 Markéta Pekarová Adamová srazit deficit pod 200 miliard korun. Přesto všechno samotný fakt, že tajná vyjednávání o rozpočtu dopadla jako vždy, tedy stala se z nich věc veřejná, ničemu nevadí. Problém je v samotném rozpočtu a jeho skutečných prioritách.