Je to lobotomie, když titíž politici říkají, že chtějí snížit daně, zároveň zvýšit pomoc lidem a ještě pohoršuje rostoucí dluh. Těmito slovy shrnul Mojmír Hampl, bývalý viceguvernér ČNB a dnes šéf Národní rozpočtové rady, vládní rozpočtovou politiku. Nutno dodat, že za počáteční eskalací dluhu stojí rozhazování vlády Andreje Babiše vlastními slovy. Rozpočtově zodpovědný kabinet Petra Fialy ale zatím žádnou rozpočtovou zodpovědnost také nepředvedl a naopak vesele pokračuje v ohňostroj marnosti. Na začátku roku a začátku vládnutí nového kabinetu vládní politici přišli s tím, že snížili schodek připravený s ministryní financí Alenou Schillerovou bezmála o 100 miliard na 280 miliard korun. Posléze se ukázalo, že za tímto výsledkem bylo především odsunutí plateb na příští rok a další čarování s čísly, které s reálnými úsporami, případně s navýšením příjmů nemělo nic společného. V létě navíc začalo být jasné, že energetická krize bude potřebovat podstatně větší zapojení státních financí, než o jakém byly vládní politici vůbec schopni uvažovat. Takže to, že nyní poslanci jednají o navýšení letošního schodku na 330 až 375 miliard korun. A to podle toho, kdo všechno si prosadí svoje požadavky, vlastně vůbec není překvapující. Ano, sociální stát potřebuje peníze, důchody i dávky musí projít valorizací. Peníze na obranu jsou ve válečných časech nutností a energetická krize nejenže není u konce, ale naopak nabírá na obrátkách, a tak by se dalo pokračovat donekonečna. Přesto všechno není letošní deficit rozpočtu tragédií. Tou je až návrh na rok 2023 a předpoklady rozpočtu dalších let. V příštím roce má rozdíl mezi příjmy a výdaje dosáhnou 295 miliard korun. Dalších 30 miliard se ale stát půjčí od Evropské investiční banky a dalších investorů, a to prostřednictvím emise dluhopisů Státního fondu dopravní infrastruktury. Takže fakticky bude deficit opět výrazně převyšovat 300 miliard korun. A jestliže letošní rok byl poznamenaný nejistotou, co se týká pomoci s cenami energií, rozpočet na další rok počítá s příjmy ze speciální daně z nadměrných zisků bank a energetiku, která ovšem ne že není schválená, ale neexistuje ani v paragrafovaném znění. Podle odhadů má vynést až 100 miliard korun. Náklady na pomoc s drahými energiemi mají napřesrok dosáhnout 130 miliard korun. A to jsme jen od roku 2023. V následujících dvou letech pod taktovkou rozpočtově odpovědné vlády mají deficity dosahovat 250 a 230 miliard korun.

Z pokusu o rozpočtovou odpovědnost se stala realita setrvale deficitních státních financí. Jediné zvýšení příjmů, o kterém jsou politici ochotni se bavit, je ona mimořádná daň, kterou navíc prosadila EU. Daně z příjmu, majetku i spotřeby zůstávají nedotknutelné. Bohužel podobný přístup panuje i k výdajům. Politice stále bojí o tom, jak ušetřit miliardy na úřednících. Na místo toho počet zaměstnanců státu postupně narůstá, stejně jako státní výdaje, které v příštích letech zatíží nejen energie, ale také vyšší výdaje na zdravotnictví kvůli schválené pravidelné valorizaci. Dlouhodobě pak musí počítat s růstem výdajů na zdraví a sociální oblast kvůli stárnutí populace. Pokud se mají státní finance dostat aspoň trochu do kondice, musí dojít k reálným úsporám a také k nalezení nových zdrojů příjmů. Úplně ze všeho nejdřív se ale musí politici vzpamatovat, což permanentní volební kampaní zatím nezvládají.