Na Slovensku byly uplynulé dny plný nejrůznějších historických výročí, při kterých měli vládní politici možnost pronést veřejné projevy. Premiér Robert Fico vystoupil na Slavíně v Bratislavě, kde uctil památku vojáků, kteří se podíleli na osvobození Slovenska. Protože šlo především o vojáky sovětské Rudé armády. Umožnil to premiérovi pokračovat v jeho oblíbeném žánru, kdy varuje před údajným překrucováním dějin. Už nějakou dobu se snaží slovenské veřejnosti vsugerovat myšlenku, že liberální část společnosti, která v aktuální válce podporuje napadenou Ukrajinu, se snaží distancovat od všeho ruského, potažmo sovětského. To pak vede nejenom Fica, ale i další politiky jeho strany ke konstatování, že liberálové zpochybňují význam Rudé armády na ukončení druhé světové války. Nikdo z liberálů to sice neudělal, ale to současné vládě nevadí. Hlavně že může útočit na domnělé nepřátele. V podobném duchu se vyjádřil i budoucí slovenský prezident Peter Pellegrini, který si jako místo pro své vystoupení na výročí konce druhé světové války zvolil památník Slovenského národního povstání v Banské Bystrici. Také on varoval před údajným přepisováním dějin, polidšťováním fašismu a nárůstem válečnických nálad v celé Evropě. Slavín, památník SNP nebo Dukla, to jsou pro současnou vládu spolehlivé a vyzkoušené opěrné body pro její pohled na historii. Problém začíná, když se jednou vydá na terén, který jí tak blízký není. Stalo se tak při nedávné připomínce výročí úmrtí slovenského politika, generála a vědce Milana Rastislava Štefánika. Budoucí prezident upoutal pozornost, když se dopustil hned několika nepřesností. To, že na svých sociálních sítích uvedl Štefánik / s překlepem je možné přejít mávnutím ruky jako chybu jeho týmu ale to, že uvedl, že Štefánik zemřel na místě, které se jmenuje Bradlo a je nedaleko jeho rodné obce v Košařiskách, je historickou chybou. Generál a jeden ze zakladatelů Československa totiž zahynul během nepovedeného přistávacího manévru v Ivance při Dunaji. Na Bradle byly teprve pochovány všechny oběti leteckého neštěstí. Později tam byla postavena Štefánikova mohyla na základě návrhu architekta Dušana Jurkoviče. Fakt, že zvolený prezident Pellegrini nezná tyto souvislosti nebo mu nestojí za to, aby si je dohledal, svědčí o povrchním přístupů a nedůslednosti. K odkazu Milana Rastislava Štefánika se přitom hlásí prakticky všichni vysoce postavení slovenští politici. Učí se o něm děti ve školách, protože je považován za slovenskou součást zakladatelů prvorepublikového Československa. Ještě trapněji pak působil pokus premiéra Fica si zmíněné výročí Štefánika jak si přisvojit. V projevu na bradla je zdůrazňoval generálovu Slovensko jste ve skutečnosti je ale dochované, že Štefánik byl čechoslovakista. Jednotný československý národ viděl v roli toho, kdo má odolávat ruskému tlaku. Jde jinými slovy o postoj, který je v úplném rozporu s tím, co aktuálně prosazuje Ficova vláda v jejím ideovém světě, je to, co přišlo z východu, tedy z Ruska, dobré. Takže pokud si Fico a lidé kolem něho nyní berou do úst Štefánika, nedělají nic jiného, než že překrucují fakta.