Když loni začala čtvrtá vláda slovenského premiéra Roberta Fica s realizací svých předvolebních slibů, vyvolalo to v Bruselu poměrně velkou pozornost. Snížila totiž tresty za ekonomickou kriminalitu a začal rušit speciální prokuraturu. Kromě toho, že Evropská komise dlouhodobě monitoruje úroveň právního státu v členských zemích, sleduje také možná rizika, pokud jde o nesprávné využívání peněz z unijních fondů a také jak jsou tyto prostředky chráněny například proti snahám o jejich rozkrádání. Za poslední měsíce vyslal Brusel směrem do Bratislavy dost varovných signálů. Nebylo proto velkým překvapením, když agentura Bloomberg nedávno zveřejnila informaci, podle které Evropská komise zvažuje pozastavit Slovensku vyplácení peněz z eurofondů. Důvodem mají být právě nedávné změny v trestním právu, které se týkají ekonomických trestných činů. V případě Slovenska je v sázce 13 miliard eur, tedy více než 325 miliard korun. A nejenom to ve hře je také zpětné vrácení již poskytnutých plateb ve výši dalších necelých tří miliard eur. Podobně jako pro řadu jiných členských států EU ze střední a východní Evropy jsou i pro Slovensko peníze z eurofondů něco jako živá voda. Díky nim je tam hrazeno 80 % veškerých investic. Pokud by o ně Slovensko přišlo, znamenalo by to tedy výrazný zásah do ekonomiky. Vláda premiéra Roberta Fica ovšem dělá, jakoby se nic nestalo. Informací Bloombergu odmítla s tím, že ji považuje za nepravdivou. Už v minulosti, když dávala Evropská komise najevo své výhrady vůči změnám v legislativě, reagovala slovenská vláda s nepochopením. Naopak, stylizovala se do role oběti. Něco v duchu toho, že Brusel chce trestat Slovensko za to, že jeho vláda hájí národní zájmy a řečeno Ficem provádí v uvozovkách suverénní zahraniční politiku. Rozhodnutí stopnout Slovensku výplatu unijních peněz zatím ještě není oficiální. Mnohé ale nasvědčuje tomu, že ho bude chtít přijmout ještě současná komise, než jí skončí v říjnu mandát. Pakliže k tomu skutečně dojde, bude mít Ficova vláda na výběr ze dvou způsobů, jak zareagovat. První uplatňovala vůči Bruselu v takových případech předchozí konzervativní polská vláda, která zůstala v podstatě neústupná, neměla problém ani s tím ignorovat rozhodnutí Soudního dvora EU i za cenu toho, že denně přicházela o mnohamilionové částky. Druhý typ reakce uplatňuje maďarský premiér Viktor Orbán. Tváří se sice navenek neústupně, také vidí sebe a celý svůj národ jako oběť. Ve skutečnosti ale v zákulisí nějaký symbolický ústupek udělá, aby se neřeklo a aby mohl Brusel svůj postoj částečně zmírnit. Pro jakou cestu se rozhodne slovenský premiér Fico? To se teprve uvidí.