Lídři 27 členských států EU se sešli neformálně z Budapešti dva dny po amerických prezidentských volbách. Jejich rokování a jeho závěry tak nutně rezonují jako evropská reakce na návrat Donalda Trumpa do prezidentského úřadu, který si většina z nich nepřál. A není to radostná podívaná. Výsledkem schůze i tzv. budapešťská deklarace, která shrnuje plány unie na řešení ekonomických problémů, zejména propadu konkurenceschopnosti a produktivity. Vypočítává kroky, které bude třeba naléhavě učinit, aby se starý kontinent probral z hospodářského útlumu. Velmi správně klade důraz na dokončení a řádné fungování jednotného vnitřního trhu, který hluboce zaostává za svým potenciálem. Evropské komisi se ukládá, aby do června připravila pro vlády komplexní strategii. V tomto smyslu má obsahovat návod, jak dosáhnout integrace kapitálových trhů, trhu s energiemi, jak drasticky snížit administrativní zátěž podniků a vybudovat společnou základnu obranného průmyslu. Tedy vesměs nápady, které čerpají z nedávné objemné zprávy někdejšího prezidenta Evropské centrální banky Maria Draghiho. Zdaleka ne všechna jeho doporučení se však dočkala v Budapešti zohlednění. Lídři se ani nepustili do super citlivé debaty o tom, jak konkurenceschopnost evropské ekonomiky společně financovat, což je přitom podle Draghiho, ale i podle selského rozumu klíčová podmínka úspěchu. Opatrnost deklarace jako společného jmenovatele vůle 27 vlád vyniká právě na pozadí hrozeb, které pro EU představuje návrat Donalda Trumpa do Bílého domu. Nastupující prezident chce zavést plošná sleva evropské dovozy, která by ta průmyslové země unie včetně Česka těžce dopadla, nemíní respektovat mezinárodní ujednání v klimatické oblasti a hodlá dál investovat do špinavé těžby fosilních paliv, což dál umožní americký náskok v cenách energie atd. jedinou adekvátní odpovědí EU na tyto hrozby je její jednota a odhodlání, tedy více integrace, spojování a koordinace, aby evropská ekonomika prosperovala, konkurovala, obchodovala jako celek vůči zbytku světa. Jedině tak vygeneruje náležitou sílu. Zatím se však nedá říct, že by tato jednota tváří v tvář asertivnější Americe nějak posilovala. Vlády se naopak nebyly schopné dohodnout na ničem než na dobrých úmyslech. Většina konkrétních závazků z návrhu deklarace vypadla. Evropa dnes není v dobrém stavu. Německo se brodí ve vládní krizi a francouzskou vládu drží v šachu krajní pravice. Populisté a nacionalisté jsou u moci v Nizozemsku, neofašisté v Itálii. V dalších zemích včetně Česka se partaje tohoto typu chystají na převzetí moci. Trumpovo vítězství ve Spojených státech je inspiruje a posiluje evropské tradiční mainstreamové strany. Stoupenci liberální demokracie a férové tržní ekonomiky se musí naléhavě zamyslet nad tím, jak obnovit propojení se stále větší částí občanské společnosti, která místo nich věří politikům typu Donalda Trumpa.