EU nedrží krok ani s Čínou, ale ani se Spojenými státy. Ti ekonomika ztrácí dech a pokud to půjde takto, dál přijde o postavení průmyslové mocnosti. Musí tedy reformovat, zdokonalit svůj jednotný vnitřní trh tak, aby si v globálním měřítku zachovala svou konkurenceschopnost. Debatu na toto téma zahájili nejvyšší politikové sedmadvacítky ve čtvrtek v Bruselu. A už první kolo ukázalo, že nebude vůbec snadná. Státníci se totiž víceméně shodují v názoru, že situace je vážná a že je třeba něco dělat. Daleko méně ale už v tom, co by to mělo být. Debata se točila kolem zprávy vypracované italským expremiérem Henrikem. Letoun 150 stránkového dokumentu plodu osm měsíců práce a 400 setkáních ve všech členských státech. Obsahuje řadu radikálních návrhů, jejichž realizace má vydláždit cestu k nápravě a varuje, že pokud se s tím nezačne okamžitě, ztratí EU své místo ve světové ekonomice, bude vytlačena na její okraj a přestane být globálním hráčem se všemi důsledky pro své mocenské postavení a pro životní úroveň svých obyvatel let. A zdůrazňuje, že pokud chce EU skutečně dotáhnout do konce svou náročnou zelenou a digitální transformaci, významně posílit svou obranu, dostát svým závazkům vůči Ukrajině a zvládnout i takové výzvy, jako je stárnutí obyvatelstva. Musí učinit obrovské investice. Veřejné peníze stačit nebudou. Ne. Ta proto horuje pro integraci evropských finančních trhů. Říká tomu unie úspor a investic. Domnívám se, že takový krok, který se měl udělat už dávno, by například umožnil investovat obrovské soukromé úspory Evropanů právě do evropské ekonomiky. Za stávající situace jejich značná část kolem 300 miliard eur ročně směřuje do Spojených států. Pro investory je prostě nutný a přehledný americký trh lákavější než 27 evropských s různými pravidly a překážkami pro řadu lidí vetoval. Zpráva z tohoto hlediska překvapivým prozřením. Mnozí se domnívali, že v EU, kde převládá jednotná měna, jsou trhy propojeny a fiskální pravidla sjednocena kromě daní. Ale ono to tak není. Stejně jako nejsou integrovány trhy s energiemi nebo s telekomunikacemi pro moderní rozvoj zcela klíčové. Navzdory třicetileté existenci jednotného vnitřního trhu tak v několika stěžejních oblastech přetrvává fragmentace, která podvazuje konkurenceschopnost, prodražuje provoz a odrazuje investory let. A vedle mobilizace soukromého kapitálu doporučuje sdílet část prostředků, které stát i na národní úrovni vydávají na veřejnou podporu svým podniku. Zvláštní fondy by EU měla podle něj mít na posilování obrany, na rozvoj nových technologií i na usnadnění budoucího vstupu nových zemí do unie. Prostě si představuje, že se EU bude chovat daleko víc jako jednolitý blok, což zavání až federalismem. Taková ambice se řadě vlád nezamlouvá. Dalším se zase nelíbí, že by si unie jako taková měla i do budoucna půjčovat na mezinárodních trzích k financování společných projektů. Navýšit a také navýšit společný rozpočet. Také sdílení národních peněz na veřejné podpory je pro některé těžko stravitelné. Ne, to bylo doporučení. Tedy většinu evropských lídrů nenadchla, ale poskytla jim materiál k přemýšlení. Už proto, že do značné míry sdílejí jeho znepokojení. Pokračovat budou koncem června, kdy jim další zprávu, tentokrát o konkurenceschopnosti, předloží Mario Draghi, také italský expremiér a bývalý šéf Evropské centrální banky. Proces evropského sebezpytování byl zahájen a jeho konec je zatím nejasný.