Evropské automobilky vytáhli do boje proti povinnému snižování emisních limitů nových aut se spalovacími motory a také za rychlejší revizi nařízení o úplném zákazu prodeje nových spaloven žáků od roku 2035. Očekávají, že nová Evropská komise, která se ujme úřadu zřejmě v prosinci a také nově zvolený Evropský parlament budou na tyto požadavky citlivější než jejich předchůdci. Postoj k zelené transformaci jsem v EU mění. Místo Green Dealu se mluví o čistém průmyslu a o tom, že dekarbonizace musí jít ruku v ruce se zvyšováním konkurenceschopnosti. To však neznamená, že by se unie zříkala svých cílů snížit emise skleníkových plynů do roku 2030 o 55 % ve srovnání s rokem 1990 a dosáhnou celkové uhlíkové neutrality do roku 2050. Tímto prizmatem je třeba hledět také na stezky automobilového průmyslu. Ten věděl už před sedmi lety, že do roku 2025 musí snížit emise z benzinových a naftových motorů o dalších 15 %. Dnes zástupci největších automobilek lamentují, že to nestihnou a že zavedení nové normy nebo obrovské pokuty za jejich nezavedení, auta podraží, což postihne jak je samotné, tak řadové motoristy. Faktem je, že jak Evropská komise, tak průmysl počítali s tím, že se dnes bude v Evropě prodávat mnohem víc elektrických aut domácí výroby, což by utlumilo negativní dopady nákladů spojených s přísnější normou pro spalovací motory. Zájem o elektrovozy ovšem stagnuje, nebo dokonce klesá. Hlavní příčinou této nečekané nedůvěry nejsou sama elektroauta, ale spíš je nedostatečná infrastruktura, zejména hustota a kvalita dobíjecích míst a s tím spojené nepohodlí. Roli hraje vysoká cena elektrických vozů i nedostatek levnějších ojetin, stejně jako riziko laciné konkurence dovozů z Číny. Budeme s napětím sledovat, zda členské státy v příštích dnech podpoří návrh Evropské komise na zatížení těchto dovozů cílený mysli nařízení zavádějící celkový zákaz prodeje aut s klasickými motory spalujícími fosilní paliva od roku 2035 bude sice platit až za 11 let, ale nenechává spát jak výrobce, tak jejich vlády. Řada z nich včetně té české, proto požaduje, aby se revize tohoto nařízení stanovená na rok 2026 posunula o rok dopředu. Tedy aby se o osudu tohoto kontroverzního rozhodnutí rozhodovalo co nejdříve. Není divu, je to palčivé politické téma. Stačí si vzpomenout, jaké skóre v letošních volbách do Evropského parlamentu udělali v Česku motoristé spojení s přísahou opatření v podstatě o jediný bod odpor proti evropskému zákazu spalovacích motorů. Podobné nálady panují i v dalších státech EU, obvykle se silným automobilovým průmyslem. Za posun termínu revize. Boji je momentálně 10 z 27 z nich. Možná si podaří pro takovou změnu získat většinu vlád členských zemí. Neočekávejme však, že by EU směřovala ke zrušení kontroverzního zákazu. Vlády se při přezkumu maximálně nakonec dohodnout a jeho posunutí o rok nebo o pár let, případně na termínu další revize blíže k rozhodnému roku 2035, až bude možné se opřít o průkaznější údaje o vývoji na trhu. Mýlí se ti, kdo si malují, že evropské zelené transformaci odzvonilo. Klimatická změna se děje před našima očima a bylo by nesmyslné, kdyby to Europa vzdala v době, kdy její hlavní konkurenti Spojené státy a Čína boj proti ní stupňují a staví na něm své hospodářské plány.