Proces potvrzování členů nové Evropské komise Evropským parlamentem začalo zkoumáním jejich majetkových a etických prohlášení. Žádný z 26 kandidátů nebyl shledán z tohoto hlediska nezpůsobilým. I když některé odpovědi vyvolaly zdvižená obočí, následovala salva otázek pro každého komisaře zvlášť. Odpovědi na ně zveřejníme na webu europarlamentu. Představují 400 stran málo záživného čtení. Odborníci by asi našli v té které odpovědi nějaký zajímavý prvek nebo posun, ale celkový dojem je ten, že komisaři v podstatě v různých obměnách opakují priority vytyčené předsedkyní Ursulou von der Leyenovou a adaptují na resorty, které jim byly přiděleny. Často opakují zaběhnutá komisní klišé a používají jazyk typický pro instituce EU, tzv. euro s Peake. Vzhledem k tomu, že významná část budoucích komisařů má jen omezené nebo minimální zkušenosti s těmito institucemi, je už tato formální stránka na pováženou. Svědčí o tom, že odpovědí vypracovávali úředníci obrovského aparátu komise, kteří jsou budoucím komisařů mu dispozici. Otázky byly rozeslány generálním ředitelům, odpovědi formálně schválené designovaným komisařem se pak sešli na generálním sekretariátu komise. Dá se předpokládat, že i tam probíhalo další slaďování a učesává ní, aby všichni pomyslně zpívali z jednoho partesu. Není nic špatného na tom, že se budoucí komisaři přizpůsobují prioritám, které vytyčila jejich budoucí šéfka jako závazné úkoly. Všichni se tak logicky zaklínají klíčovým slovem konkurenceschopnost, které je po zelené transformaci hlavním heslem minulého období novou mantrou evropské exekutivy. Logické je i to, že považují otázky europoslanců spíše za formalitu a nemíní v odpovědích odhalovat své případné originální nápady nebo iniciativy. Zjevně doufají, že se tím pokryje byrokratický rozměr výměny názorů mezi nimi a europarlamentem. Přesto je překvapivé, že se ani jeden nepouští do klíčových dilemat budoucnosti. Například z budoucího financování základních potřeb evropské ekonomiky. Ačkoli se hlásí podobně jako von der Leyenová závěrům zprávy bývalého prezidenta Evropské centrální banky Maria Draghiho. Neodvažují se na rozdíl od něj navrhovat další společné půjčky nebo emise evropských dluhopisů. A to proto, že s něčím takovým zatím nepočítá ani předsedkyně, protože pro to nemá podporu Německa a několika dalších zemí včetně Česka. Skutečnou výměnu názorů a prezentaci možná i reálných záměru můžeme tedy čekat až od maratonu slyšení příštích komisařů v parlamentních výborech, které začnou příští týden. Tam už bude každý komisař sám tváří v tvář více či méně nabroušenému protivníkovi. Nebude moct spoléhat na pomoc expertů a pomocníků. Tříhodinové grilování by mělo odhalit, který z komisařů je skutečná politická osobnost s originálním a koncepčním myšlením a který se bude jen upínat k opakování naučených floskulí. Svazující okolností těchto slyšení ovšem politický souboj mezi frakcemi v Evropském parlamentu, které si předem vyhrožují, jak potopí toho či onoho komisaře nikoli podle jeho výkonu, ale podle jeho politické příslušnosti. Lidovci si brousí zuby na socialisty a naopak celá levice včetně liberálů se chystá na Rafaela fit a z Itálie, protože jako jediný patří do pravicové frakce evropských konzervativců a reformistů. Není divu, že za těchto okolností se budoucím komisařům nechce do nějakých riskantních veletočů, které by mohly posloužit jako záminka k jejich vyřazení. Hrozí, že nejen písemné odpovědi, ale i vlastní slyšení budou mnohdy pěkná nuda.