Naštěstí se už usadil prach rozvířený ostrou kritikou na adresu vlády, která prý dokázala pro nominovaného českého komisaře Jozefa Síkelu vyjednat Ursuly von der Leyenové z nové ekonomické portfolio. To, že můžeme vidět v jasnějších obrysech, co by vlastně budoucí český komisař měl příštích pět let v evropské exekutivě dělat? Při bližším ohledání zjišťujeme, že to bude náročné a pokud se to povede, tak také dosti důležité. Nenechme se zmást nejapným názvem. Mezinárodní partnerství. Síkela nebude zdaleka jen rozdělovat rozvojovou pomoc, což je tradiční aktivita EU. Hlavní smysl jeho rezortní spočívá ve strategii klouby být mým eboly globální brána, což je projekt, který unie zahájila v roce 2021 s cílem nabídnout zemím Afriky, Latinské Ameriky či Asie alternativu k čínským investicím. Poskytovat jim v rámci obří iniciativy pás a stezka neboli Beltine road nejde o nic méně a o nic více než o ovládnutí světové těžby strategických surovin, vzácných kovů a zemím a také výroby polotovarů z nich, stejně jako klíčových potravin nebo léčiv a obchodu s nimi, kterého zajištění konkurenceschopnosti evropského průmyslu či o vytváření životně důležitých rezerv a zásob pro případ krizových nedostatků. Čína už to dělá dlouho a má obrovský náskok. Nyní jde o to ji nikoli napodobit, ale nabídnout zejména rozvojovým zemím přitažlivější alternativní program. Globální brána disponuje formálně obrovským rozpočtem 300 miliard eur do roku 2027. Naprostá většina těchto peněz nebyla dosud využita. S tím by se už dalo něco dělat. Tím spíš, že ani po dvou letech existence není program plně využíván. Pod vedením Síkelovi předchůdkyně Juty uplyne nové z Finska se rozvíjel jen váhavě. Píše se asi o dvou stovkách projektů za 45 miliard eur. Jak tomu v EU bývá, trpí iniciativa složitou strukturou řízení i financování. Na starosti ji má sice Evropská komise, ale na provádění dohlížejí členské státy, tedy 27 ministrů. Něco peněz plyne z rozpočtu EU, většina pochází ze soukromých zdrojů a bank včetně Evropské investiční banky, Evropské banky pro obnovu a rozvoj. Řídit takový moloch vyžaduje dokonalou znalost finančních toků, pravidel mezinárodního obchodu a skvělé vyjednávací schopnosti. A jsme u toho. Josef Síkela byl v životě především bankéř. Jako ministr měl s gesci také obchod. Jako politik odpovědný za průmysl rozumí potřebám evropských podniků. Má tedy předpoklady pro to, aby uvedl do chodu program, který má zajistit klíčové suroviny nebo úzkoprofilové výrobky, a přitom poskytnout zemím, s nimiž se o tom bude jednat, výhodnější podmínky, než jaké nabízí Čína. Investice do strategických infrastruktur, jako jsou přístavy, železnice nebo silnice, ale také do místních výrobků, do vzdělání a lidského potenciálu, což Čína nedělá. Bude také muset koordinovat požadavky, potřeby a představy 27 vlád, které se na programu podílejí, a zejména pak vymezit svůj prostor v rámci Evropské komise. Kdo bude narážet a počínání dalších komisařů odpovědný za zahraniční politiku, zahraniční obchod, ale případně i vědu, vzdělávání, zdravotnictví a konkurenceschopnost. Formálně bude jaksi podřízen vrchních šéfce evropské diplomacie kaje Kalasové, což svědčí o politickém rozměru jeho portfolia. V bezprostřední budoucnosti by se týkala měl dobře připravit náročné slyšení v Evropském parlamentu a obklopil se týmem odborníků, kteří mu pomůžou nejen zvládnout jeho agendu, ale také ovlivňovat veškeré rozhodování komise. Měl by svůj výběr zaměřit na brilantní a respektované vysoké úředníky komise. Ze zkušenosti víme, že právě silné kabinety dělají silné komisaře. Teď už to záleží jenom na něm.