V Rakousku tentokrát průzkumy nelhali. Krajně pravicová populistická strana svobodní vyhrála parlamentní volby. Potvrdily se tak trend, který v Evropě v poslední době posiluje. Voliči stále častěji trestají strany ztělesňující kontinuitu a zavedené pořádky a dávají hlasy tzv. vlastencům propagujícím národní zájmy. Děje se to paradoxně v době, kdy Evropa ekonomicky zaostává v globálním měřítku a kdy politikové schopní nějaké vize vidí spásu naopak v opačném proudění, tedy ve sjednocování a sílící evropské integraci. Podobně jako jinde mají rakouští svobodní na paškále především migraci, tedy příliv přistěhovalců zejména z muslimských zemí. Vadí jim ale také podpora Ukrajiny ve válce s Ruskem. Odmítají protiruské sankce a prosazují návrat k dobrým vztahům s Moskvou. Vůči EU jsou podezíraví až nepřátelští. To platí i pro Severoatlantickou alianci. V programu hlásají neliberální postupy včetně kontroly médií a občanské společnosti. Volební úspěch svobodných v Rakousku navazuje na podobné průlomy v řadě dalších členských států. V Maďarsku, na Slovensku, v Nizozemsku jsou už u moci, tak či onak se podílejí na vládách ve Švédsku, Finsku a Chorvatsku. Národní sdružení je nejsilnější parlamentní formací ve Francii. V zemích východního Německa slaví úspěchy Alternativa pro Německo, která podobně jako rakouští svobodní přímo vyrůstá z nacistické nostalgie. Podobnými kořeny se může chlubit i italská vládní strana bratři Itálie, i když ta na rozdíl od většiny podobných partají v EU aspoň zatím drží protiruskou linii. Většina těchto stran se pak sdružuje v Evropském parlamentu ve frakci patriot to je pro Evropu, kde s nimi svorně sedí také poslanci za nejsilnější českou stranu hnutí ANO. Nakolik se nálada voličů v Evropě změnila, si uvědomíme při vzpomínce na podobnou situaci před 20 lety, kdy svobodní v čele se svým historickým vůdcem Jorgem Haiderem skončili ve volbách druzí a kancléř Wolfgang Schüssel jim nabídl účast ve vládě za podmínky, že v ní nezasedne sám Haider. Tedy podobný scénář, jaký nyní údajně zvažuje kancléř Karl Nehammer. Pro Brusel to byl tehdy obrovský šok. Komise navrhla a členské státy zavedly proti Rakousku diplomatické sankce. Zcela vážně se mluvilo o tom, zda a jak vyloučit Rakousko s EU. Dnes se úspěchy populistů ve volbách stávají pravidlem. Instituce EU a vlády členských zemí nakládají spíše v rukavičkách s kverulanty typu Viktora Orbána, ačkoli opravdu hrubě porušuje pravidla fungování unie. Všichni si uvědomují, že populismus je na vzestupu a že ho nelze stopnout nějakými evropskými zákazy si chci sankcemi. Výsledkem je přibírání části jeho argumentace stranami pravého středu, zvláště pokud jde o migraci a celkový posun společnosti do jakési iracionální sféry, ve které hrají důležitou roli sociální sítě a dezinformace. Děje se to v době, kdy odborníci bijí na poplach, že evropská ekonomika v globálním měřítku zaostává za Spojenými státy a Čínou. Možnost nápravy vidí primárně v jednotném postupu. Jedině společně máme dostatečný výtlak, abychom to dokázali, napsal Mario Draghi ve zprávě o hospodářských vyhlídkách kontinentu. Navrhl odstranit překážky vnitřního trhu, propojit ekonomiky, nasypat peníze do společných projektů, vás rušit národní právo veta v oblastech, kde podvazuje akceschopnost bloku jako celku. Tedy vesměs recepty, které jsou neslučitelné s programy partají sdružených patriotech pro Evropu, které mají stále větší vliv na evropské úrovni. Máme tedy zaděláno přinejmenším na hodně kontroverzní debatu.