Jak známo, v Paříži jsme skončili na 20. místě s třemi zlatými a dvěma bronzovými medailemi z Tokia v roce 2020 jsme přivezli 11 cenných kovů, stejně jako v roce 1996 Atlanty či v roce 2012 z Londýna, jde evidentně o jeden z nejhorších výsledků našich sportovců. Podobný nářek je možný slyšet i z Německa, které z 33 medaili mi skončilo na 10. místě, což je považováno rovněž jeden z nejhorších výsledků za poslední léta. Volat Tabor z Německého olympijského výboru tvrdí, že politici a sportovní kluby se musí rozhodnout, jestli v budoucnu chtějí jejich atleti patřit mezi ty nejlepší, nebo jestli se smíří s průměrnými výkony. Německá spolková vláda jich vyhlásila, že na příští rok zvýší rozpočet na sport ze současných 49 milionů eur na 331 milionů. Ze sportu se stala již dávno výkladní skříň i byznys a není to tak dlouho, kdy Rusové z počtu medailí usuzovali na vítězství socialismu nad kapitalismem. Letošní olympijské hry byly 33., ale nářky nad olympiádami jsou staré již 2500 let. První novodobé olympijské hry v Aténách v roce 1896 navázali na tradici antických olympijských her, které se konaly od roku 776 až do roku 393 před naším letopočtem. V Řecku nejprestižnějších byly hry konané každé čtyři roky na severozápadě Peloponés u. První disciplínou byly běžecké závody na jedno stádiu a postupně přibývaly další včetně boxu, zápasu či vozatajských soutěží. Rozhodčí i soutěžící se přísahou zavazovaly zápolí čestně a rozhodovat spravedlivě, avšak rozhodnutí byla často napadána. Davy bučeli a na rozhodčí i útočili. Z počátku připadalo vítězství obvykle Spartě, prvnímu městu, které trénovalo atlety profesionálně. Od toho okamžiku se do sportu dostali peníze. Když bohatý a tipy, jak s přihlásil na OH šest vozatajských, dlouho cvičených týmů. Odnesl 1., 2. a čtvrtou cenu a cítil se jako vítěz on. Vozatajové byli zaplaceni jen o něco lépe než jeho Kočí. A ten řecký filozof z okna. Test proto již v pátém století před naším letopočtem vzkazoval mladým mužům, že smyslem olympijského vítězství není čest a peníze, ale radost ze služby bohů v podobě Dia, který je symbolem i jejich vítězství nad sebou. A byl to právě on, kdo připomenul absolutní rozdíl mezi tělem a duší. Tělo bylo zdrojem tužeb, duše představovala rozum. Bůh měl lidem připomenout, že tělo a duši mají být v rovnováze. Sportovec se má kromě úspěšného umístění radovat i z řad samotné blízkosti olympijského ohně, který symbolizuje naději a světlo pro všechny. Nejsem si jistý, jestli jsme dnes schopni tuto myšlenku pochopit, když peníze jsou všude na prvním místě. Moc, která přiděluje peníze, přivlastňuje cizí úspěch, sportovci jsou obětí a dav opět bučí.