Proč lidé nevěří politikům? Protože politici jsou čím dál častěji nich špatnými herci umělých marketingových rolí, protože někteří stále něco předstírají, protože zneužívání dotací, zaklikávání konkurenčních firem a korupční aféry na ni stále častěji prozrazují, že osobní zájmy upřednostňují před zájmy občanů a státu. A činí tak přesto, že již staří Řekové ústy svých filozofů zdůrazňovali, že morálka je absolutní, nebo není žádná, že není rozdíl mezi veřejnou a soukromou morálkou. Byly skutek nespravedlivý, neměl být nikdy vykonán, říkali prostých řemeslník věnující se své práci na táboře v Aténách, senátor či námořní velitel řídící flotilu Galler nebo určité. Ti všichni jsou podřízení týmž neúprosný morálním zákonům. A to věděli jich pět století před naším letopočtem, stejně jako staří hebrejsky, kteří svůj lid podřídili univerzálnímu já vezmu, a tím demokratizovali etiku. Jak řekl Fillo alexandrijský někdy na počátku našeho letopočtu. Podle nich musel být filozof a politik dobrým člověkem, pro němž je hledání ctnosti nikoliv abstraktní ideou, ale praktickou náplň i každodenního života. Musel mít odvahu postavit se za svá rozhodnutí za každé situace a žít s její dopady filozofy. Politik musel a musí mít odvahu obětovat vše, včetně svobody či samotného života. Proto je dodnes nejen u nás stále citován Václav Havel, který měl odvahu se o to pokusit před rokem 1989. A to, na co dnes hudrujeme a co prožíváme, není v dějinách výjimečné. Již třeba reformace, která snila o tom, že přinese Evropě nového ducha křesťanství, přinesla v důsledku bezpříkladné barbarství náboženských válek a tiskařský lis již tehdy šířil místo vzdělání nesnášenlivost. Já vím, ne, když zuří války, násilí a světu vládnou peníze a tyranské ideologie, kterými lze podpořit jakoukoliv zrůdnost a vše je relativizováno. Taková připomínka nikomu nepomůže, ale přesto právě za této situace se přemýšlivý člověk vždy ptal a ptá, jak zůstat dobách státního šílenství věrný sám sobě, jak si udržet svou duševní a morální nezávislost. A vždy došel k jediné odpovědi začne hledat chyby nejprve u sebe. Jen ten, kdo to dokáže a zahlédne sám sebe v nezkreslené podobě, uvidí i pravdivě svět, v kterém žije, a pochopí, že důležitější než cíl je cesta, že závažnější než pravda je hledání pravdy, že i v dobách kladiva na čarodějnice, kdy inkvizice upalovala 1000 lidí, ani na okamžik se nedala zmást pronikavost myšlení lidí, jako byl Erasmus, Monteiro či kartely a na které dodnes proto vzpomínáme. Zle je teprve tehdy, když ztratíme naději, která je vždy pouze v nás. Jen důvěra dostatečného počtu lidí, kteří důvěřují samic tobě a nedelegují odpovědnost za sebe na stát. Může donutit politiky a oligarchy, aby nehráli falešné hry a byli sami sebou. Dnešní situace je pro ně pohodlnější, a proto nepodporují vznik střední třídy a jsou tak vehementně proti občanské společnosti a nevládním organizacím.