Ptejme se, proč Fico zvítězil. Robert Fico vyhrál se svou stranou směr slovenské volby. Komentářů na toto téma se vyrojilo snad víc, než kdyby šlo o složení české sněmovny a vlády. Není to překvapivé. Ve třetím Ficově premiérském období a po jeho rezignaci v březnu 2018, která souvisela s masovými demonstracemi po objednané vraždě novináře Jána Kuciaka, se pro liberální část politického spektra staly špičky směru odstrašujícím příkladem. Slovenský politik a herec Milan Kňažko mluvil o mafiánském státě, propojení byznysu s politikou. V Česku se nejčastěji hovořilo o čistokrevný populismus. Expremiér Mirek Topolánek v ČT popsal, že ho kdysi tyto ozval na skleničku, aby ho naučil být populistou jako z partesu, protože v tom je přeborník, přesto vyznavač krystalické pravice. Topolánek přiznal, že Fico byl jeho politický souputník a výborný partner. Prý se ani nemuseli domlouvat, neboť v unii vystupovali automaticky stejně. Jak je to možné, když teď Viktor Orbán Ficovi poblahopřál s tím, že se těší na spolupráci se skutečným vlastencem. Zároveň s mužem, který během kampaně řekl mír vždy přichází z východu a válka ze západu. A Ukrajince bojující od roku 2014 na Donbase, označil za nacisty a fašisty. No, protože je mistrem kampaní a vím, co chtějí nejen voliči směru, ale také extremistických stran, na jejichž sympatizanty cílil slyšet. Avšak to neznamená, že se tak Fico bude reálně chovat, pokud by se stal předsedou vlády. V Bruselu se rád předváděl jako státník, který přivedl svou zemi do Eurozóny a v roce 2016 se prezentoval větou být v jádru EU s Německem a Francií. To je podstata mé politiky povolební Fico se zajisté mávnutím proutku nepromění ve vzorového sociálního demokrata. V domácí politice by jako premiér do určité míry kopíroval Orbána, v policii a justici by vyměnil klíčové lidi a tlačil by i na veřejnoprávní média. Kupoval by si obyvatelstvo štědrou sociální politikou a nejvlivnější byznysmeny odměňoval zakázkami za loajalitu. To se nám nemusí líbit, ale je dobré se společně s expremiérkou Ivetou Radičovou zamyslet nad tím, proč třetina slovenské populace inklinuje k vládě pevné ruky. Co jsme s demokracií udělali? Že nedokáže být oproti extrému přesvědčivá. Demokratické instituce v očích občanů selhaly. Za tři roky padly tři vlády, což přineslo obrovské zklamání. Konec citátu. Tam někde jsou kořeny Ficova vítězství a také poučení pro současnou vládnoucí garnituru v Česku. Její nesnesitelná lehkost, neplnění vyřčených slibů jí může přijít draho. Co se ovšem týče zahraniční politiky, obavy prezidenta Petra Pavla budou pravděpodobně liché. Je skoro jisté, že se Robert Fico od svých evropských kolegů příliš lišit nebude slovy, možná, ale činy stěží stejně jako Andrej Babiš nebo Viktor Orbán.