Názory a argumenty
Kateřina Smejkalová: Německá ztráta stability na plné obrátky
Názory a argumenty
Plus
Poté, co jsme se ve středu ráno probudili s přelomovou informací, že americké volby vyhrál Donald Trump, zaskočil týž den pozdě večer ještě i zásadní vývoj u našich sousedů: Sociálně-demokratický kancléř Olaf Scholz po vleklé vládní krizi přistoupil k odvolání spolkového ministra financí a předsedy svého liberálního koaličního partnera FDP Christiana Lindnera.
Kateřina Smejkalová
Přepis epizody
-
Poté, co jsme se ve středu ráno probudil s přelomovou informací, že americké volby vyhrál Donald Trump, zaskočil týž den pozdě večer ještě i zásadní vývoj u našich sousedů. Sociálnědemokratický kancléř Olaf Scholz po vleklé vládní krizi přistoupil k odvolání spolkového ministra financí a předsedy svého liberálního koaličního partnera FDP Christiana Lindnera. Spolu s ním hned o den později opustila vládu dobrovolně další ministerská dvojice z FDP. Jen čtvrtý spolustraník z partaje vystoupil a na svém resortu zůstal. Tak jako tak tím však Šolc pro svou vládu v parlamentu ztrácí potřebnou většinu. Připomeňme, že spojenectví sociálních demokratů z SPD, zelených a FDP vznikl po volbách na podzim 2021 spíše jako z nouze ctnost, ne z principu nesourodé trojkoalice. Německo do té doby nebylo na centrální úrovni příliš zvykla. Vláda sebe samu vzletně nazval a pokrokovou, což mělo především zakrýt fakt, že v ekonomických, sociálních a fiskálních otázkách se strany zásadně nerozumí. Onen pokrok tak měl spočívat opatřeních typu snížení volebního věku, legalizaci marihuany nebo adopci stejnopohlavním i páry. To se však ukázaly být plány do klidnějších dob, které se po covidové pandemii sice očekávali, nicméně kvůli ruské agresi na Ukrajinu a následné energetické a inflační krize nikdy nedostavili. Místo toho byly SPD a Zelení nuceni rychle přehodnotit řadu svých dlouhodobých zahraničně-politických a energetických dogmat, zatímco FDP se ta svá, zejména nedotknutelnost dluhové brzdy a nezvyšování daní uhájila, a to často na úkor svých politických partnerů, kteří by se bývali o to víc nákladnou sociální či klimatickou politikou potřebovali u svých voličů blýskl. Napětí v koalici tak nezadržitelně rostlo. Neshody se dařilo méně a méně skrývat. Poslední dějství krize uhodili volby do zemských parlamentů v Sasku, Durynsku a Braniborsku v září, kde až na jednu výhru SPD všechny strany více či méně dramaticky propadly. Konkrétně FDP zůstala všude zcela mimo parlament. Náladě v koalici nakonec také nepřidalo, když se v Německu ke všemu začala rýsovat recese a spustila debata o zavírání poboček tamní výkladní skříně Volkswagen. Tonoucí FDP tak přicházela s čím dá okatější mi provokacemi. Její předseda Lindner se však očividně přepočítal. Jeho neochota k jakémukoli kompromisu a naopak vlastní zcela nerealistické požadavky při jednání o rozpočtu na příští rok nakonec způsobily, že bouchly saze dlouho konstruktivnímu kancléři Šolcovi a FDP. Z vlády odchází vyhozen a ne na protest o svojí vlastní vůli. Šolce každopádně maluje, že ještě do konce roku s menšinovou vládou dotáhne co nejvíce rozpracovaný zákonů, takže by se nové volby konaly až někdy v březnu. Silní opoziční lidovci s CDU-CSU naopak vypočitatelně tlačí na co nejdřívější termín. A vodou na mlýn bude vládní krize i tak jako tak. Posilující extremistické AfD mezitím na východě země váznou zemská koaliční vyjednávání a přinejmenším v Sasku a Durynsku nejsou zločiny brzké nové volby. Celková politická situace Německa tak je na tamní poměry nevídaná přehlednost a vypočitatelnost. Její politická scéna ztrácí později než mnohde jinde, zato však aktuálně s pořádnými obrátkami. To v situaci, kdy svět řeší geopolitické a ekonomické přeskupování, akutní válečné konflikty i hrozbu klimatické krize nevěstí nic dobrého. A to o to víc, že dění v Německu na obrátkách přidalo jako naschvál v okamžiku, kdy se těžko odhadnutelný aktérem opět staly i Spojené státy. Že německou vládu pohromadě už neudržel. Ani to je však vypovídající.