Když se řekne Martinek, to je francouzský zámořský region, tak se mnohým lidem vybaví krásná dovolená v Karibském moři, pláži, plavání, potápění, tropická příroda, výborná kuchyně. Tato barevná pohlednice má i druhou stranu. Martinik trápí mnoho problémů. Jsou to sociální nepokoje kvůli vysokým cenám, je to znečištění životního prostředí a válka s narkotrafikanty. Sociální nepokoje vypukly tento podzim, a to tak silně, že na mnoha místech byl vyhlášen zákaz nočního vycházení. Francie se obává, že protesty místních obyvatel nebudou stejných rozměrů jako v poničené Nové Kaledonii. Důvodem nepokojů na Martiniku je drahota. Dovážené potraviny stojí až o 40 % víc než ve Francii. Tak velký rozdíl v cenách nelze odůvodnit pouze výdaji za dopravu. Obchod s potravinami a základními potřebami je na Martiniku v rukou čtyř společností, v jejichž čele stojí rodiny žijící na ostrově už od počátků kolonizace. Francouzi si tehdy na ostrově věnovali pěstování tabáku a cukrové třtiny, ale sami na práci na plantážích nestačili. Chování Francouzů k černochům bylo ukotveno v tzv. černém kodexu, který platil po dvě století. I Napoleon, jehož hvězda vyšla za revoluci, byl pro udržení otroctví na Martiniku, a tak zde ještě dlouho fungovaly paralelně moderní občanský zákoník i historický Černý kodex. Nedůstojné a často nelidské životní podmínky černého obyvatelstva. Však ani po zrušení otroctví v roce 1848 se neděly smazat z paměti a v lidech zanechala hořkou stopu nespravedlnosti. Stát nyní navrhuje, že sníží cenu vybraných potravin o 20 %, ale to rozhořčenému obyvatelstvu nestačí. Historie znečištění přírody se neváže na intenzivní zemědělství. Když na konci 19. století poptávka po cukrové třtině klesla a kávovníky a kakaovníky zničila vrtkavé počasí. Tak se na Martiniku začali ve velkém sázet banánovníky, rostliny původem z Asie, a tak se plantáže po desetiletí hojně stříkali chlor dekorem, což je karcinogenní insekticid. I když se o škodlivosti přípravku věděla, tak na ostrovech Martinik a Guadeloupe už pro výnosnou rostlinu platila výjimka a chlor dokonce používal dál. Nyní je už verdikt zakázán i zde, ale půda je znečištěná na desítky let. Rozhodnutí o dlouhodobém používání chloru, poukazuje politolog a Ing. v oboru životního prostředí Malcolm Ferdinand. Říká, že finanční zájmy několika málo majitelů půdy a obchodníků s banány zničili zdraví mnoha lidí. Další věc, která sužuje Martinik, je pašování drog, které se z Kolumbie dostávají do Francie, zejména přes přístav ve městě chlor jde sraz. Stát bojuje proti narkomafiím v přístavech i na širém moři. Jen loni francouzské námořní ozbrojené síly zabavily na Martiniku 11 tun různých drog, zejména kokainu. Jeho příprava a další prodej ve Francii ročně působí úmrtí mnoha překupníků, často ještě v chlapeckém věku. Nový ministr vnitra, druhý Nor té jo narkotrafikanty. Dům vyhlásil nesmiřitelný boj. Když se řekne Martinik, tak se každému na tváři objeví okouzlený úsměv. Tak je ten ostrov krásný.