Názory a argumenty
Libor Dvořák: Blízkovýchodní prostor a ruské imperiální tužby
Názory a argumenty
Plus
Teprve po mohutném íránském dronovém a raketovém útoku na Izrael se ukázalo, jaký byl důvod poslední návštěvy Benjamina Netanjahua v Moskvě – mimochodem už čtrnácté za posledních deset let: Izraelský premiér přijel tentokrát ruskému prezidentovi sdělit, že pokud Írán bude dál zvyšovat svoji vojenskou přítomnost, je další velká válka na Blízkém východě nevyhnutelná.
Libor Dvořák
Přepis epizody
-
Rusko se opravdu při pohledu na náhle se prohloubil konflikt nemůže cítit ve své kůži. V tomto případě je. Tudíž proti sobě stojí silné a vlivné země, jež Moskva, a to právem považuje za své spojence. Postavit se jednoznačně na jednu či druhou stranu. Není tedy dost dobře možné, že Putin se tak dostal do situace podstatně složitější, než v jaké byla v roce 2015, kdy se rozhodoval, zda podpořit, či nepodpořit syrského diktátora Asada v jeho boji s domácí opozicí. Volba mezi Teheránem a Jeruzalémem by zajisté byla i podstatně komplikovanější než tažení na Ukrajinu před více než dvěma lety. Tam i Putin kyjevský režim považoval za svého jednoznačného nepřítele a navíc se poněkud naivně, a jak se rychle ukázalo, zcela mylně domníval, že tato intervence bude snadnou záležitostí několika málo dnů. Známý ruský orientalista Jevgenij satanský říká proto se domnívám, a myslím, že právem, že Rusko se do kohoutího zápasu mezi Íránem a Izraelem plést nebudeme. Zůstaneme stranou a na tu rvačku se budeme jen dívat, i když s obrovskou lítostí, o nic jiného nepodnikneme. Jak upozorňuje nejen pan satanský, ale i další ruští a světoví odborníci. Ruská diplomacie na rozdíl například od americké nezná pojem vyvažování, bez jehož uplatnění té tentokrát zřejmě nepůjde. A tak je Rusko víceméně odsouzen k tomu, aby se alespoň v tomto případě vyvažovat, naučilo, aby jednoduše zůstalo stát stranou a vše jen pozorně sledovalo. Blízkovýchodní prostor byl vždy cílem ruských imperiálních tužeb a právě Putinovo několikaleté angažmá v Sýrii jasně ukazuje, že tyto choutky nepominuly a naopak se spíš prohlubují. Smutná ukrajinská zkušenost však Moskvě jasně ukazuje, že do dalších podobných dobrodružství se pouštět nemůže. Jiná věc je, zda jsou si toho kremelští mocipáni vědomi.
