Ruská nejvyšší místa po celou tu dobu tvrdí, že výchozím bodem k této druhé válce Ruska v severokavkazském regionu byly zářijové útoky ozbrojených komand na čečenské území ze sousedního Dagestánu pod velením legendárního polního velitele Šamila basa piva. Ale nesmíme zapomínat ani na další motivy. K těm hlavním patří nesporně fakt, že výsledky první čečenské války z let 1994 až 96 a následné CASA v Irkutské dohody nakonec nevyhovovaly ani jedné, ani druhé straně. Stoupenci otce čečenské nezávislosti na Moskvě prezident Duda jev a měli za to, že v chasa v jogurtu získaly příliš málo svobody či alespoň autonomie. Když se to zpoza kremelského cimbuří se vše jevilo tak, že té svobody mají Čečenci naopak až moc a že první válka se tedy minula účinkem, což chtěl hlavně Putin za každou cenu napravit, možná i za cenu zářijových výbuchů.

V ruských obytných domech, při nichž zahynulo na 300 jejích obyvatel a které jsou od té doby připisovány právě jemu, aby ty výbuchy měl jako argument pro obnovení bojů v Čečensku, i když do důsledků to nikdy prokázáno nebylo. Pak už následovaly další Putinovy výboje do Gruzie, poté do Donbasu a na Krym a nakonec, jak bylo původně zamýšleno, i na celou Ukrajinu. To ovšem nevyšlo. Mimochodem z jednoho dosti závažného důvodu, který by si nejen ruský prezident, ale pro Putina ruští Rusové vůbec měli uvědomit. Rusko v čečenské válce nezvítězilo a muselo vyhledat kolaboranta celostátního formátu Ramzana Kadyrova, který zařídil tzv. Čečenci za ty vleklé války na severním Kavkazu, který potlačení nepokojů radních Čečenců čečenskýma rukama na Ukrajině. Ovšem dobře ovladatelná čečenská klanová společnost neexistuje. A i když měl Putin při útoku na konci února 2022 údajně hned dvě garnitury ukrajinských kolaborantských vlád, tak to nevyšlo, protože Rusové, kteří se chystali proniknout do Kyjeva během tří dnů, se tam za více než dva a půl roku nedostali vůbec. A existuje i spousta dalších historických ponaučení. Krymská válka v polovině 19. století znamenala, že Rusko nezískalo nadvládu nad Černým mořem, ale naopak na dlouhá léta muselo uznat jeho neutralitu. Ještě strašnější ranou výbojné říší se stala japonská válka z počátku 20. století, která znamenala zkázu fakticky celého tehdejšího Carová válečného loďstva. Chloubou ruského vojenství není ani finská válka z let 1939 až 40, jak už i válka afghánská, odkud v roce 89 musel po 10 letech Michail Gorbačov sovětská vojska neschopná afghánské bojovníky porazit, prostě stáhnout. Zkrátka a dobře vyjímal druhé světové války. Rusové nejsou tak dobří vojáci, jak o sobě rádi halasně tvrdívají. O to víc by na to měli myslet dnes.