S dosavadní vojenské spolupráce Ruska a Íránu jsou samozřejmě nejznámější dodávky íránských dronů. Sáhli. To, jimiž Rusko v podstatě už od počátku války na Ukrajině o střelbě jak vojenské, tak civilní cíle. Mimochodem, Írán už měl Rusku pro válečné účely dodat blíže neupřesněný počet balistických raket, i když to oficiálně nepřiznává.

Tato spolupráce by ale mohla být mnohem živější. Rusko by kupříkladu mohlo Íránu prakticky okamžitě dodat neupřesněný počet stíhaček Su-30 pět, které Moskvě tak říkajíc přebývají kvůli neuskutečněné dodávce těchto letounů Egyptu. Írán o ně okamžitě projevil zájem, protože získání těchto strojů by Izraeli značně zkomplikovalo vzdušné operace proti Teheránu. Současné íránské válečné letectvo má totiž k dispozici jen několik desítek ruských, kromě toho také zastaralých amerických strojů, které tu zbyly po islámské revoluci v roce 1979. Takových příkladů již fungující nebo možné spolupráce mezi oběma totalitními režimy bychom jistě našli mnohem víc, ale problém se v tuto chvíli ji dostává do roviny spíše politické. Rusko. Íránské spojenectví je tradiční a je způsobeno hlavně spřízněností v podstatě všech autoritářských režimů světa. Jelikož jak říkáme my Čechové vrána k vráně sedá, rovný rovného si hledá. Važme tedy celou tuto dosti choulostivou záležitost v politické rovině. Už tento pátek ruský prezident Putin hodlá navštívit mezinárodní fórum v turkmenském až chabá dům. Při této příležitosti by se podle svého poradce Jurije Ušakova měl setkat i s íránským prezidentem Janem, což se doposud nevědělo. Oba prezidenti se totiž mají sejít koncem října také v tatarské Kazani v rámci summitu skupiny Brix. Toto dvojí prezidentské setkání za jediný měsíc bude určitě ostře sledováno izraelskou vrcholnou politickou scénou. Izrael, jakož i osobně prezident Putin a premiér Netanjahu udržují v posledních letech víceméně přátelské kontakty. O to zajímavější bude, kdo je v danou chvíli Kremlu bližší. Skoro bych se vsadil, že Teherán, ale to se uvidí až v následujících týdnech.