Pokud jde o nakládání s penězi, mají Češi a Němci jednu věc společnou. Jsou spořiví, kladou důraz na finanční stabilitu, jsou nervózní. Když nemají peněžní rezervu, myslí na budoucnost, ale především neradi riskují své peníze, pokud je nemají doma v kredenci, ukládají do nemovitostí nebo drahých kovů na spořící účty, nanejvýš do termínovaných vkladů. Sychry. Jestli se do akcií investovalo v Německu v loňském roce podle výpočtu tamního akciového institutu jen necelých 18 % německého obyvatelstva. Obdobně to byl v Česku jenom každý pátý. Úspory domácností jsou přitom v poměru k jiným státům v obou zemích enormní. 80 bilionů eur v Německu a skoro tři biliony korun v Česku, z nichž skoro polovina leží na běžných účtech, kde je v posledních čtyřech letech znehodnocuje inflace, ale především, kde z nich, jak bědují experti v obou zemích sborem chřadnoucí ekonomika nic nemá, protože takto uložené, výstižněji řečeno odložené peníze leží de facto ladem. V Německu přišlo pět renomovaných ekonomů z elitní německé rady odborníků pro posuzování celkového hospodářského vývoje tento týden s nápadem, jak tento nejspíš už geneticky zakotvený postoj lidí k úsporám změnit na aprílový žert, vypadá jejich plány jen na první pohled. Navrhují totiž, aby stát dával dětem od šesti let věku až do jejich plnoletosti 10 euro měsíčně, které by vložili do některého z investičních fondů s vysokým podílem akcií. Příslušný fond by pro ně nejdřív vybírali rodiče. Od 15 let by si ho z měli zvolit sami. S takto naspořeným kapitálem by pak od svých 18. narozenin mohli nakládat zcela podle svého gusta. Na startovní čáře k dospělosti by si tedy mladí lidé mohli vybrat, jestli budou dál investovat ze svého, vynaloží peníze na studium, podívají se do světa nebo je utratí jen tak. Němečtí ekonomové doufají, že by tímto názorným příkladem lidi nejen přesvědčili o výhodách dlouhodobých investic do akcií, ale že by se tím pádem mohla zmenšovat i propast mezi chudými a bohatými. A především by se díky investičním fondům rozproudilo hospodářství. Každá takto vynaložená 10 euro by se tedy v průběhu let měla státu vrátit v podobě prosperující ekonomiky. Každém případě jde o inspiraci, která stojí za zamyšlení.