Příští rok bude průměrný mezi rokem špatným a ještě horším. Tato sarkastická hláška koluje v Česku v posledních dnech tohoto roku mezi lidem. Přesto se dá dívat i na budoucnost i optimisticky. Deník n cituje například komentátora The Financial Times Martina Volfa, podle něhož může být svět lepší, pokud ovšem zvládneme hrozby, které jsme si sami vytvořili. Tedy v prvé řadě zastavíme ničení životního prostředí, odvrátíme přízrak atomové války a podaří se nám snížit práh nejistoty hrozící vyústit v odmítnutí demokratických norem. S odvoláním na studie OSN a Světové banky píše Volf i o tom, jak toho dosáhnout, a sice celosvětovými investicemi a inovacemi, ale také globálním sociálním pojištění rizik, jako je ztráta zaměstnání, úpadek odvětví nebo podlomené zdraví. S optimismem hledí do roku 2023 i německý týdeník Die Zeit, podle něhož se letos v Íránu, v Číně a na Ukrajině ukázalo, že budoucnost nemusí patřit jen autokratům. V íránských městech demonstrují lidé už přes tři měsíce proti islamistickému režimu. Ačkoli vědí, že za to mohou skončit na popravišti. V Ruskem okupovaných vesnicích na východní Ukrajině vítá většina lidí ukrajinské vojáky jako osvoboditele od agresorů. A dokonce i v Číně prolomili lidé proticovidové zátarasy, aby ukázali komunistickému režimu, že se nenechají na věky zavírat do domácího vězení. Die Zeit zdůrazňuje, že to samozřejmě neznamená, že by se tam všude nutně bojovalo za demokracii a hodnoty západního střihu, proti manipulaci a násilí, za právo na důstojný život a svobodu. Ale zcela určitě. Tato touha se totiž táhne dějinami lidstva jako červená nit. Před 44 lety vystihl ve svém eseji Moc bezmocných Václav Havel, když psal o zelináři, který má ve výloze komunistické heslo proletáři všech zemí, spojte se. Ne protože by mu věřil, ale proto, že jím manifestuje svou loajálnost k režimu. Dává tím najevo, že je spolehlivým občanem, a má tudíž právo na to, aby ho režim nechal na pokoji. Přesně tak fungoval po 40 let v Íránu hidžáb jako prapor islámské revoluce. Miliony žen se do něj zahalovaly, aniž v něj věřili. Stejně jako Havlův zelinář byly současně oběťmi i pachateli. Byli oporou režimu, který je držel v podobě. Touha po svobodě, uzavírá týdeník Die Zeit, vytryskla letos na nejnepravděpodobnějších místech planety, dokonce i v orwellovsky digitální Číně. Možná se jí nakazí i Rusko. Někdy ve vzdálené budoucnosti anebo už za pár měsíců. Vždyť kdo by se byl před rokem pomyslel, že to budou zrovna ženy, kdo rozpoutá íránskou revoluci. Takže do nového roku všechno nejlepší.