Když se před devíti lety hrnuli do Německa davy uprchlíků z válkou drcené Sýrie, mělo s nimi občas co do činění i česká policie. Konkrétně třeba v okamžiku, kdy uprchlíky na jejich cestě do země, která jim otevřela své hranice dokořán, přistihla ve vlaku při nelegálním přejezdu českého území. Policie pak postupovala přesně podle pravidel dublinské dohody EU, která stanoví, že se uprchlíci musejí hlásit v prvním unijním státu, na jehož území vkročí, což Česko už z geografických důvodů být nemohlo. Takže se zadržení cizinci, jelikož nechtěli žádat v Česku o azyl, ocitli bez pardonu v detenčním zařízení. Tam se zjišťovala jejich totožnost a následně vydaly příkazy k okamžitému opuštění ČR. Z německých médií překypujících tenkrát vstřícností vůči obětem války v Sýrii se ozývaly hlasy, jak nepřívětivě se s válečnými uprchlíky v ČR zachází. Skutečnost, že nekontrolovaným otevřením hranic Německo de facto ignorovalo veškerá dublinská ujednání. Naproti tomu tenkrát zcela zanikla v celonárodním nadšení z vlastní velkorysosti. Tím zoufaleji s ní teď, kdy je evidentní, že se Německu nedaří proud migrantů z Blízkého východu a z Afriky zvládnout volání německých politiků podle dublinských nařízeních. Jenže ta jsou v platnosti dodnes. Co nefunguje, je německá byrokracie neschopná unijní pravidla dodržet. Tragicky se to projevilo minulý týden v Solingenu na oslavách kulatého výročí existence tohoto 100 šedesátitisícového města. Šestadvacetiletý Syřan, který se později na policii prohlásil za příznivce Islámského státu, tam zaútočil nožem na účastníky oslav, tři zabil a osm dalších zranil. Nemuselo se to stát, kdyby úřady využily své pravomoci. Zjistili totiž už loni, že první zemí EU, do které útočník v roce 2022 přišel, bylo Bulharsko, kde je i zaregistrován. Tam měl být po dohodě s tamními úřady dopraven už v loňském roce. Jenže když pro něj úředníci na ubytovnu přišli, nebyl doma. Objevil se až po šesti měsících, kdy mu vypršela půlroční lhůta k vyhoštění. Úřady mu tudíž podle unijních pravidel museli udělit tzv. subsidiární ochranu a dál ho finančně podporovat, dokonce kasírovat zřejmě podporu od státu i v onom půlroce, kdy byl nezvěstný. Na atmosféře v zemi se případy tohoto druhu nemohou nepodepsat. Jak dalece uvidíme na výsledcích nadcházejících zemských voleb v Durynsku a v Sasku. Každopádně je evidentní, že je nutné pravidla zpřísnit a je otázka, zda na to současné změny v novém unijním paktu o migraci a azylu budou stačit. Kam až lze jít, ukazuje se svou přísnou azylovou politikou Dánsko, které si na něj vyjednalo v Bruselu výjimku. S deportacemi odmítnutých žadatelů o azyl problémy nemá a dánská vláda se sociální demokratkou Mette Frederiksenová v čele nemusí mít obavy, že by je voliči opustili.