Když Petr Pavel hodnotil včera na Plečnikově Vyhlídce v areálu Pražského hradu 1. 100 dnů svého prezidentování, přálo mu hlavně počasí. Slunce svítilo a barokní kopule chrámu svatého Mikuláše se v pozadí majestátně vznášela. Na obsahu jeho projevu nenechala většina komentátorů nicméně nit suchou. Zdál se jim moc strohý a především jim vadilo, že místo aby prezident dával v této těžké době lidem naději, přenechal konkrétní bilanci uplynulých dnů svým spolupracovníkům, což se dá ovšem zrovna tak vidět i pozitivně, a to tak, že jako týmovému hráči se Petru Pavlovi jednoduše příčí si egoisticky přivlastňovat všechny úspěchy na české politické scéně. Je to sice nezvyklý, ale tím příjemnější fenomén. Pokud jde o prezidentův konkrétní výkon za posledních 100 dnů je nepochybně co do posílení postavení a image ČR v zahraničí kladný až neuvěřitelně. Za pouhé tři měsíce se stihl nejen osobně představit ve své nové funkci ve všech čtyřech sousedních státech, ale také ujistit Ukrajinu, a to nikoli z relativně bezpečného Kyjeva, ale téměř z bojové linie na východě země. O další podpoře ze strany ČR. Do nebezpečné východní Ukrajiny přitom jako jediný západní státník nejel kvůli adrenalinu, ale proto, aby se tam jako představitel průmyslově vyspělého státu setkal s gubernátorem dněpropetrovské oblasti Lysákem a nabídl mu při poválečné obnově tamní průmyslové infrastruktury vzájemnou spolupráci. Svých 1. 100 dnů ve funkci prezidenta pak završil Petr Pavel krokem, který jeho předchůdce dlužil sousedním Bavorsku, jenž po druhé světové válce převzalo patronát nad vyhnanými sudetskými Němci už řadu let při zahajování Bavorsko českých týdnů přátelství. Střelbu poděkoval Petr Pavel jmenovitě mluvčímu Sudetoněmeckého krajanského sdružení Berndu Posseltovi, jehož zásluhou byl v roce 2015 ze stanov sdružení vypuštěn požadavek na vrácení zkonfiskovaného majetku za posun v sudetoněmeckém krajanském sdružení směrem ke zlepšení vzájemných vztahů. Naštěstí přijel tehdy Petr Pavel do střelbu na motorce, což v českých médiích zcela vytěsnil. O obvyklou populistickou manipulaci s obrazem Sudeťáky coby tradičního nepřítele na bavorské politické scéně zapůsobila slova českého prezidenta jako balzám. By to signál, že se Česko dokáže vyrovnat s temným stínem své minulosti i na politické úrovni. Bohužel podstatně chudší je bilance prezidentových 1. 100 dnů na domácí scéně. Být mediátorem v dialogu mezi vládou a opozicí, jak to slíbil při své inauguraci, se mu zatím moc nedaří. Názorně to ilustruje jeho projev v parlamentu, ve kterém nabádal poslance k větší toleranci, a sotva za ním zaklaply dveře, pokračovali poslanci v obstrukční paralýze vesele dál. Dlužno ovšem dodat, že dnešní vztah mezi vládou a opozicí je už natolik toxický, že prostředkovat mezi oběma tábory i jako chtít rozetnout začarovaný kruh a kouzelníkem Petr Pavel bohužel není.