Putinova vojska pustoší Ukrajinu a jeho hlásné trouby vyhrožují západu atomovou válkou. Izraelsko-palestinský konflikt v pásmu Gaza se mění v humanitární katastrofu. Jemenští Húsíové podnikají s podporou Íránu pirátské útoky na obchodní lodě. Čína eskaluje napětí vůči Tchaj-wanu až do krajnosti. Severokorejský despota zkouší dolet svých balistických raket schopných nést jaderné hlavice. A k dovršení všeho se na americké politické scéně prosazuje nevypočitatelný Donald Trump coby nadějný adept na prezidentské křeslo. To je dnešní svět a nepřekvapuje, že se v něm houfně objevují proroci věštící jeho konec. I diskuse mezi experty se ale stáčí čím dál častěji k dohadům. Ne jestli, ale kdy a kde se Putin rozhodne zaútočit na západní alianci. Podle švýcarského listu Neue Zürcher Zeitung podceňují ale pesimistické prognózy tohoto druhu řadu faktorů, které mohou explozi odvrátit. Dějiny nejsou skluzavka, na které se všechno řítí do záhuby. Zabránit tomu může rozum a politika. Podle švýcarského listu není Putinovým geopolitickým cílem vzkříšení Sovětského svazu, ale jen obnova jeho sféry vlivu. Klíčem k tomu je Ukrajina, a kdyby se mu podařilo instalovat v Kyjevě loutkovou vládu, splnění svého snu by se značně přiblížil. Konfrontace s NATO by naproti tomu pro něj byla extrémně riskantní. Jeho geopolitická strategie je údajně jednodušší. Cílem je Gruzie, Arménie a Ázerbájdžán, a tím i ovládnutí Kaspického moře, upevnění postavení vůči Turecku a posílení vlivu na střední Asii, kde se roztahuje Čína. Zároveň ale Neue Zürcher Zeitung zdůrazňuje, že se na Putinovo směřování pouze na východ nemůže Severoatlantická aliance spolehnout, takže jí nezbývá než připravit se na dlouhou konfrontaci s Moskvou a zbrojit, protože čím věrohodnější bude její arzenál, tím větší bude naděje, že to Putin a odradí. Především ale chtějí jak Rusko, tak Čína ve svých sférách vlivu určovat pravidla sami. Západ naproti tomu sází na otevřenost, na přitažlivost svého modelu a na právo menších zemí na sebe určení. Tím, ale míní švýcarský list sleduje de facto ofenzivní geopolitiku. Tyto rozdílné představy vedou nevyhnutelně k napětí. Přesto je možné najít společného jmenovatele ze studené války se nikdy nestala skutečná válka proto, že všechny strany měly zájem na stabilitě a předvídatelnosti. Předpokladem k tomu ale je, aby západ potlačil svůj pocit morální převahy a nevedl křížové výpravy za univerzální hodnoty. Studená válka byla hrozbou, protože svět soustavně balancoval na hraně katastrofy. Je ale také příkladem, uzavírá deník Neue Zürcher Zeitung. Zdařilého managementu konfliktů. Studená válka. Náš vzor. Skoro to tak vypadá.