Sebevědomí Pirátům nechybí, proto si troufají i na sousta, na něž jiné strany neměly odvahu. Například na digitalizaci veřejné správy. A protože v nich vidíme převážně technicky zdatné ajťáky, mají v těchto věcech naši důvěru. I když ani to nemusí platit napořád. Pirátský šéf a ministr pro místní rozvoj Ivan Bartoš se neustále pyšní novelou stavebního zákona, avšak kostrbatým náběhem digitalizace stavebního řízení si uřízl ostudu. Nejde o to, že všechno potřebuje čas, aby se usadilo. Bartoše před koncem června, kdy papírování nahradil elektronický systém, ani nenapadlo uposlechnout rad lidí z praxe, podle nichž měl nejdřív proběhnout testovací režim. Ignoroval i žádost prezidenta Petra Pavla o odklad spuštění a jeho návrh vyzkoušet digitální podobu nejprve v rámci pilotního projektu v některém z krajů. Ministr nás naopak rovnou hodil do studené vody. Sympatie pracovníků na stavebních úřadech si tím uprostřed období dovolených určitě nezískal. Navíc se ukázalo, že jsou nedostatečně proškolení a že jim chybí srozumitelné manuály. Marná sláva, většina z nich informační technologie na vysoké škole nestudovala. Během července se na Bartoše snesla kritika ze všech stran. Vedle státních zaměstnanců si stěžovali zejména komunální politici, že škody mohou jít do desítek miliard. Zvlášť pokud se před prvním zářím nepodaří zkolaudovat školy, školky či mateřská centra. Architekti a developeři zase žehrali na stojící práci a utíkající peníze. Nakonec se ozvali i koaliční partneři, ačkoli nevolí tak ostré výrazy jako jejich opoziční kolegové, Bartošovi vzkazují, že pokud po prázdninách vše poběží, jak má, přestanou nad ním držet ochrannou ruku. Ministr problémy přiznává, ale jejich rozsah bagatelizuje a hovoří o živelné panice. Už se také pokusil přehodit vinu na úředníky, kteří si těžko na na motiv zvykají a k tomu jsou ještě zavaleni papírováním i podáními doručenými v červnu. Přesto v rozhovorech, které poskytl médiím minulý týden, hýřil optimismem. Prý už je rozpracováno nebo uzavřeno 64 % žádostí a nedostatky systému se budou průběžně odstraňovat by ho čtrnáctidenních aktualizacích. Skeptičtí experti ale soudí, že potrvá ještě měsíce, než se všechny mouchy vychytají. To však může znamenat, že emoce nad stavebním řízením ovlivní i zářijové volby do krajských zastupitelstev. Na Bartoše v nich budou nabroušeni nejen řadoví voliči, ale i členská základna koaličních stran, která může mít pocit, že vládní špičky kazí svým kolegům dole vyhlídky na sklizeň mandátů. Oživeny mohou být též koaliční pochybnosti, zda není chybou držet Piráty v kabinetu, když se stejně bez hlasů jejich čtyř poslanců zbylé partaje obejdou. Voliče zase může dráždit Bartošovo kličkování hraničící s arogancí. Těm, kteří žádají, aby vyvodil politickou odpovědnost a odstoupil, odpovídá, že by to ničemu nepomohlo a nic nevyřešilo. Kdyby takto mluvil ministr spravedlnosti Pavel Blažek nebo jiní politici starého střihu, proti nimž se Piráti vymezovali, nepřekvapilo by to. Proč se ale na tuto úroveň snižuje Bartoš Piráti si nejspíš rizika uvědomují. Na chvíli přestali tepat Janu Michailidu, že v souladu s jejich programem bojuje za regulaci prodeje alkoholu a připouští i zákaz jeho večerního prodeje. A sešikovali se za Bartošem. Prý časem oceníme, co se mu podařilo zdigitalizovat. Jen aby mezitím nepoztráceli své příznivce. Ti od Pirátů čekali kompetentní řízení státu a vyšší politickou kulturu. Místo toho dostali tuctové zboží v podobě umírněné liberální strany, která nemá ani odvahu prohlásit se za progresivistických protipólu všudypřítomných konzervativců, tradicionalistů a národovců. Ivan Bartoš si vytkl za cíl získat v příštích sněmovních volbách 15 % hlasů a 40 poslanců. V reálu ale dělá kroky po ní. Už možná bude rád, když Piráti do příští sněmovny vůbec proklouznout.